EU hledá cestu z krize, naráží ale na spor o Rusko, emisní povolenky i na těžbu

Země Evropské unie hledají cesty, jak tlumit tvrdé dopady prudce zdražujících paliv na firmy i domácnosti, ale cesta ke shodě na společném postupu bude složitá. Rozdílné názory zemí na to, jak současnou energetickou krizi řešit, kontinentu komplikují cestu k čisté energii.

Pro jednu skupinu států představují obnovitelné a jiné bezemisní zdroje jasný způsob, jak posílit energetickou nezávislost a zaručit bezpečnost dodávek. Další však volají po obnově vztahů s Ruskem, aby Evropa získala přístup k levným fosilním palivům. V Británii mezitím sílí hlasy volající po odblokování těžby z ropných a plynových ložisek v Severním moři.

Země se rozcházejí i v názoru, jak intenzivně za daných okolností pokračovat v procesu dekarbonizace prostřednictvím emisních povolenek (ETS). Shodu, jak se vypořádat s už druhou energetickou krizí během čtyř let, budou hledat na čtvrtečním jednání Evropské rady.

Válka na Blízkém východě vyhnala ceny ropy a plynu od konce února na mnohaměsíční maxima a uvrhla Evropu zpět do temných dní připomínajících jaro roku 2022, kdy ruská invaze na Ukrajinu zdražila energie na rekordní úrovně.

Státy EU od té doby diverzifikovaly dodavatele paliv, zaměřily se na stavbu obnovitelných zdrojů a snížily svou spotřebu plynu. I přes tuto snahu je však kontinent na dovozu paliv stále silně závislý. Potýká se přitom s vysokými cenami, protože musí o dodávky soutěžit s asijskými kupci.

Belgický premiér Bart De Wever proto podle Financial Times vyzval k „normalizaci“ vztahů s Ruskem a opětovnému získání přístupu k levné ruské ropě a plynu. „Za zavřenými dveřmi mi evropští lídři říkají, že mám pravdu, ale nikdo se neodváží říct to nahlas,“ uvedl politik v rozhovoru pro belgický deník L’Echo, citovaném britským listem.

Evropa přitom dodávky z Ruska dramaticky snížila a v průběhu příštího roku je chce zcela ukončit. Komisař pro energetiku Dan Jørgensen v reakci na De Weverovy komentáře odvětil, že ukončení dodávek z Ruska je uzákoněno a země EU v budoucnu nedovezou z Ruska už „ani jednu molekulu“.

V kontextu silných Jørgensenových slov je paradoxní, že Evropská komise nyní tlačí na Ukrajinu, aby obnovila dodávky ropovodem Družba, jenž měl být během ruských lednových náletů poničen.

Družbou nadále proudí ropa do některých států EU, především na Slovensko a do Maďarska. Obě východoevropské země viní Ukrajinu, že opravu záměrně protahuje, a blokují schválení jí už přislíbené půjčky v objemu 90 miliard eur i nových protiruských sankcí. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj řekl BBC, že je zásadně proti tranzitu ruských paliv do Evropy přes Ukrajinu v situaci, kdy jejich prodej v jiných částech světa podléhá sankcím.

Země EU: zelené a ne tak moc zelené

Podle listu Politico současná krize jasně odhaluje, které členské státy EU jsou „zelené“ a které „ne tak moc zelené“. Do druhé skupiny mají patřit ty země, jež využívají současné situace, aby podlomily systém emisních povolenek, který nutí evropské firmy za znečišťování ovzduší platit a motivují je k investicím do dekarbonizačních opatření.

K nim podle listu patří třeba Itálie, jejíž premiérka volá po „okamžitém pozastavení“ povinnosti platit za ETS pro elektrárenské společnosti. Chce tím působit proti růstu ceny elektřiny vlivem drahého plynu. Po změkčení systému povolenek volá také Polsko.

Obě zmíněné země patří k silným spotřebitelům fosilních paliv, podobně jako Česko. Podle předsedkyně komise Ursuly von der Leyenové však povolenky činí jen 11 procent průměrného účtu za elektřinu, zatímco daně představují 15 procent, poplatky za přenos 18 procent a cena energie 56 procent, uvádí Politico.

Severské země a Španělsko naopak argumentují tím, že širší zapojení obnovitelných zdrojů povede k větší energetické nezávislosti bloku. Do této „zelené“ skupiny patří i Slovinsko, Lucembursko či Nizozemsko.

Norsko: Těžba v Arktidě je ve prospěch EU

Do evropské diskuze se přidává rovněž Norsko, jež sice není členem bloku, ale po odklonu od Ruska se z něj stal nejvýznamnější dodavatel potrubního plynu do EU zajišťující zhruba třetinu všech dovozů.

Ale i dovozy z Norska začínají narážet na limity. Při udržení současné míry těžby severská země podle redaktorky Politica Zoyi Šeftalovičové není schopna dále dodávky do Evropy navyšovat. Tato informace měla padnout během víkendové debaty lídrů severských států o bezpečnosti Arktidy v Oslu, jíž se účastnil také premiér Kanady Mark Carney.

Norsko tak chce země EU přimět, aby v rámci revize své politiky v arktické oblasti odstranily zákaz těžby tamních paliv. Současné nastavení zavazuje blok k prosazování mezinárodního moratoria na těžbu v této oblasti, jejíž části patří Norsku.

Při uplatnění moratoria nebude Norsko schopno dodávky do Evropy navýšit, uvádí Politico v podcastu Brussels Playbook. Vzhledem k tomu, jak klimatické změny mění přepravní cesty i přístup ke zdrojům, se Arktida stává atraktivnější.

Oblasti zatím dominuje Rusko, jež tam plánuje rozvíjet výrobní kapacity na LNG jako součást projektů Jamal LNG a Arctic LNG 2. Norové se obávají, že pokud budou nuceni se v rámci moratoria z oblasti stáhnout, Rusové toho využijí k posílení vlastní převahy.

Obnovte těžbu v Severním moři, vyzývají firmy vládu v Británii

Zatímco Norové těží o sto šest, Britové ropné a plynové vrty utlumují. Týká se to i oblasti Severního moře, kde hodlá současná labouristická vláda Keira Starmera stavět spíše větrné zdroje. I tam však teď kvůli drahým energiím sílí hlasy po obnově těžby. To ostatně Evropě doporučoval na ekonomickém fóru v Davosu nejprominentnější podporovatel fosilních paliv na světě, americký prezident Donald Trump.

V Británii, která má nyní podle tamních médií v zásobnících plyn jen na několik dní, firmy podle deníku The Telegraph varují, že by nemusely prudce rostoucí náklady na energie přežít. Británie se tak brzy může ocitnout na rychlé cestě k deindustrializaci.

Šéfové firem tlačí na ministra energetiky Eda Milibanda, aby snížil vysokou daň z příjmu pro těžaře v oblasti a odblokoval vydávání nových těžebních licencí.

I přesto že jsou mnohá tamní ložiska vytěžená, stále nějaké zásoby obsahují. Podle Financial Times by revitalizace odvětví v oblasti mohla zemi v následující dekádě zajistit 40 procent poptávky.

Ekonom a autor Tej Parikh v komentáři pro Financial Times poukazuje na data, podle nichž je těžba vlastních surovin ekologicky šetrnější než dovozy LNG. Zkapalňování a převoz plynu produkují asi čtyřikrát více emisí uhlíku než produkce v Británii. Emise při spalování LNG jsou navíc o 17 procent vyšší než při spalování plynu, uvádí list.

Daňové příjmy z posílené těžby mohou sloužit jako polštář pro tlumení růstu cen energií. „Být výrobce a zároveň spotřebitel je prakticky forma pojištění,“ uvádí Tim Leunig, ekonom inovační nadace Nesta v komentáři pro The Observer.