V Česku jsme si v posledních letech zvykli na to, že výnos z pronajímaného investičního bytu se pohybuje v řádu nula nula nic. Pražské výnosy v optimistickém případě na pomezí čtyř procent ročně se tváří v tvář inflaci rovnají investičnímu sarkasmu. A ani ve zbytku země nejsou výnosy zásadně lepší, kupříkladu šest ústeckých procent také není zrovna synonymem pro čerstvě naražený zlatý důl. Kdo hledá skutečný výnos, který má šanci porazit dokonce i českou inflaci, musí za kopečky. Do regionů, kde byt jednoduše neznamená až takový fetiš jako v Česku.
Asi nepřekvapí, že teoretických 25 procent ročně nebude „zadarmo“. Investor v naší snové lokalitě bude muset jít do rizika hned na několika frontách. Tak předně, bude se muset vypořádat se zcela odlišnou kulturou i legislativou. Empatií a trpělivostí studovat cizí právní prostředí to ale neskončí. Smířit se bude muset s pofiderní politickou i ekonomickou stabilitou, jejímž manifestem může být měnový kolaps.
Že je to až příliš? Sladké ovoce ale neroste jen tak. Odměnou investorům za to bude, že byt vzdálený několik hodin letadlem koupí za cenu ojeté fabie. A to nikoli byt jen tak někde v prachu pod mešitou, ale v poctivém turistickém letovisku s mezinárodním renomé. Tedy byt, který se s trochou snahy dá velmi dobře pronajmout. Třeba známým, kteří do této lokality rádi jezdí už léta. Tak poleťme.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
