Tady by mohla začít válka s Ruskem. Deset míst, která musí Evropa uhlídat
Čtěte e15 v Googlu přednostně
Nastavte si e15 jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
- Řada problematických míst leží na severovýchodě Evropy, ale Moskva může překvapit.
- V několika lokalitách by Rusko mohlo otestovat soudržnost NATO.
- Kreml i v Evropě sází na osvědčený prostředek: podporu separatismu.
Evropa je poslední měsíce ve střehu a obává se všemožných ruských aktivit včetně zatoulaných dronů, leteckých narušení vzdušného prostoru, námořních třenic a sabotáží. Panují obavy, že toto napětí by dokonce mohlo dříve či později přerůst přímo v konflikt, ať už úmyslný, nebo v důsledku pochybení. Zvláště horko je v oblasti u Baltského moře. Někteří odborníci ale varují, že by si Kreml mohl pro svůj úder vybrat i nečekané místo.
Podívejte se na nejčastěji zmiňované evropské slabiny.
1. Suvalský koridor je příliš hodnotný cíl
Suvalský koridor, tedy zhruba 65 kilometrů dlouhý pás vklíněný mezi Kaliningradskou oblast a Bělorusko, je dlouhodobě považovaný za hlavní Achillovu patu NATO. Kdyby se ho podařilo Rusku obsadit, vyřešilo by svůj problém s izolací Kaliningradu a zároveň by odřízlo Pobaltí od přísunu posil a zásob.
„Suvalský koridor je archetypem vysoce hodnotného strategického cíle s nízkými operačními náklady. Nevyžadovalo by to úplnou invazi do pobaltských států. Omezená, rychlá a chirurgická operace by stačila,“ konstatoval před časem polský zahraničněpolitický think tank Fundacja im. Kazimierza Pułaskiego.
Polsko a Litva se snaží posílit obranyschopnost území a dávají dobrý pozor na to, co se kolem koridoru děje. Pobaltské země se také snaží konečně vyřešit problém nedostatečného železničního spojení ke svým spojencům a přežívající široký rozchod kolejí. V případě potřeby by komplikoval přesun sil NATO, naopak by to nahrávalo Rusku. Projekt Rail Baltica však doprovázejí potíže a železnice ještě řadu let nebude kompletní.
2. Kaliningradské oko do Evropy
Stále výbušnějším místem se stává ruská exkláva Kaliningrad. Rusko ji očividně považuje za svou slabinu, a proto opakovaně varuje, že ji bude bránit všemi možnými způsoby. Tím míní, že je ochotné použít jaderné zbraně. NATO zase u oblasti provádí cvičení a ukazuje Moskvě schopnost narušit obranu Kaliningradu.
Kreml na místě buduje vyspělý radarový systém, kterým bude schopný monitorovat nejenom provoz v Baltském moři. Podle některých zdrojů by mohl mít dosah až tři tisíce kilometrů, což by znamenalo, že Moskva by měla přehled o dění v každém koutu Evropy. „Pokud by se jim podařilo získat včasné varování o pohybu jednotek NATO v případě invaze na jeho východním křídle, pak by získali více času na rozhodování,“ uvedl podle Deutsche Welle litevský bezpečnostní expert Vaidotas Malinionis.
Experti proto míní, že riziko střetu v oblasti exklávy roste. A nakonec nemusí být ani záměrný. Může se stát, že Rusko špatně odhadne situaci nebo nějaký nechtěný incident vyvolá rozsáhlý konflikt.
3. Narva je další ukázkou podněcování separatismu
Dalším citlivým bodem Severoatlantické aliance je Narva, estonská východní výspa na samé hranici s Ruskem. Padesátitisícové město je převážně ruskojazyčné a jeho loajalita k Estonsku nemusí být zcela pevná. Moskva by se právě zde mohla ohánět svým oblíbeným tvrzením, že jí jde o ochranu utlačované ruské menšiny.
Pro Tallinn je jistě alarmující, že Kreml v oblasti v poslední době používá svou další typickou a mnohokrát osvědčenou zbraň: podněcování separatismu. Na sociálních sítích se tak od jara objevuje konstrukt „Narvská lidová republika“ po vzoru donbaských odtrženeckých útvarů. Digitální provokace zahrnují mapy, symboly i různé texty zpochybňující ochotu a připravenost NATO Narvu bránit.
Zpravodajci proto varují, že právě v této oblasti by Kreml mohl otestovat soudržnost aliance ve skutečnosti. Estonsko riziko dobře chápe a posiluje v Narvě vojenskou přítomnost. Celkově opevňuje svou hranici s východním sousedem, klade tam protitankové překážky a staví bunkry.
4. Gotland se opět stává pevností na moři
Švédský strategický ostrov v Baltském moři je bezpochyby dalším místem, kde by mohlo vše vypuknout. Se svou polohou 275 kilometrů od Kaliningradu a sotva 90 kilometrů od švédského pobřeží je klíčový pro obě strany. Alianci by Gotland sloužil jako logistický uzel, ke kontrole námořních tras a k provádění úderů na nepřátelské území.
Ruský prezident Vladimir Putin by jeho ovládnutím získal důležitou oporu v nepřátelském prostředí. „S klíčovou vojenskou strategickou polohou se ostrov s největší pravděpodobností stane dějištěm nepřátelské akce v úvodní fázi konfliktu,“ řekl před časem The Wall Street Journal Stefan Lundqvist z Ted Stevens Center for Arctic Security Studies na Aljašce.
„Pokud jste schopni ovládat Gotland, jste schopni ovládat i Baltské moře,“ dodává podle The Guardian plukovník Andreas Gustafsson ze švédské armády. Na ostrově žije na 60 tisíc lidí a Stockholm je plánuje i v případě útoku z velké části udržet na místě. Za studené války působilo na Gotlandu 25 tisíc vojáků, po rozpadu SSSR došlo k jeho úplné demilitarizaci. V posledních letech jejich počet zase narůstá a v příštím roce by měl dosáhnout čtyř tisíc.
5. Dánské úžiny často používá ruská stínová flotila
Důležité úzké hrdlo mezi Severním mořem a Baltem je v posledních letech místem častých sporů. Moskva potřebuje používat několik těchto námořních cest k vývozu ropy a dalších energetických produktů ze svých baltských přístavů. Ale od doby, co kvůli uvalení západních sankcí Rusko udržuje stínovou flotilu tankerů, chová se v nebezpečných vodách velmi nezodpovědně.
Tyto lodě jen loni podle Kodaně uskutečnily v dánských teritoriálních vodách téměř tři stovky plaveb. Bezpečnostní analytici upozorňují, že představují ekonomické, environmentální a strategické hrozby. Mnohé jsou ve špatném stavu, nepojistitelné a často plují s vypnutým identifikačním systémem, což zvyšuje riziko kolize.
Ruská plavidla navíc provádějí záměrné provokace. Dánové v minulosti hlásili, že plují na kolizních kurzech, míří zbraněmi na dánské lodě a ruší navigaci. „Rusko používá vojenské prostředky, a to i agresivním způsobem, aby na nás vyvíjelo tlak, aniž by v tradičním smyslu překročilo hranici k ozbrojenému konfliktu,“ stěžoval si už loni představitel dánských zpravodajských služeb Thomas Ahrenkiel. Při takovém chování není riziko vypuknutí konfliktu zanedbatelné.
6. Přechod Nuijamaa je jednou ze slabin dlouhé hranice
Finsko ví, že Rusko může využít v podstatě jakékoliv skuliny v 1340 kilometrů dlouhé společné hranici, a proto ji v poslední době opevňuje. V září dokončilo 200 kilometrů dlouhý plot podél vybraných úseků linie. Kvůli ruskému nebezpečí země dokonce před časem odstoupila od Ottawské úmluvy o zákazu protipěchotních min.
Nyní si plánuje vlastními silami milion min vyrobit a obnovit tak zásoby, které v naději na trvalý mír se sousedem zlikvidovala jen krátce před anexí Krymu. „Finsko je zodpovědné za více než polovinu celé pozemní hranice mezi zeměmi NATO a Ruskem,“ připomněla před časem ministryně zahraničí země Elina Valtonen.
Jedním ze zranitelných míst je hraniční přechod Nuijamaa, který se nachází nedaleko Vyborgu a jen 150 kilometrů od Petrohradu. Nabízí tak výborný přístup do Finska. Přechod se v minulosti stal terčem operace řízené imigrace do zemí NATO pod taktovkou Kremlu ve snaze destabilizovat Evropu. Finsko proto všechny přechody na konci roku 2023 uzavřelo a zabarikádovalo. Letos na podzim prodloužilo toto opatření o další dva roky.
7. Finnmark se připravuje na dronovou i jinou hrozbu
Smůlu na 200 kilometrů dlouhou přímou hranici s Ruskem má i Norsko, navíc v sousedství vysoce militarizované oblasti a ruské Severní flotily. Oslo proto také v současnosti připravuje svůj nejsevernější region na možné hrozby. Zvyšuje tam počet vojáků a rozmísťuje senzory systému protivzdušné obrany NASAMS.
„Zkušenosti z Ukrajiny ukazují, jak důležité je mít dobrý přehled a dostávat včasné varování. Jde o senzory, které posílí naši schopnost detekovat drony ve Finnmarku,“ vysvětlil norský ministr obrany Tore Sandvik. Severní norská města navíc v posledních letech sloužila k ruské špionáži a pašování zboží, které podléhá sankcím.
Špioni se vydávají za rybáře či turisty a shromažďují informace o infrastruktuře a aktivitách podél pobřeží. Norsko se tak obává sabotáží. Síly země se obracejí i na místní obyvatele, aby jim pomohli identifikovat podezřelé osoby.
8. Špicberky se bojí, že jim nikdo nepomůže
Norsko má ještě jednu a možná i větší slabinu. Odlehlé arktické souostroví se může stát prvním ruským terčem přinejmenším ze dvou důvodů. Prvním je stoupající zájem Moskvy o Arktidu v souvislosti s oteplováním a zpřístupňujícími se námořními trasami. A druhým je specifické postavení Špicberk, které by dobře otestovalo ochotu NATO k obraně spojence.
„Jsou součástí Norska, člena NATO, ale jsou demilitarizované ustanoveními Svalbardské smlouvy z roku 1920, kterou podepsalo 46 zemí, včetně USA, Norska a Francie. Kvůli této dohodě zůstává NATO hluboce rozděleno v tom, zda by v případě ruského kroku všichni členové aliance chtěli aktivovat článek 5 Severoatlantické smlouvy, který požaduje, aby byl útok na jednoho chápán jako útok na všechny,“ vysvětlil před časem problém Paul Goble z think tanku The Jamestown Foundation.
Spojenci podezírají Rusko z toho, že u ostrovů zkoumá podmořské kabely a další důležitou infrastrukturu. Provádí také různé provokace, jejichž cílem je zpochybnit norský nárok na Špicberky.
9. Delta Dunaje a neklidné Černé moře straší NATO
Jakkoliv se řada zranitelných evropských míst nachází na severovýchodě, musí se mít aliance na pozoru i na jihovýchodě. Zvlášť když od léta výrazně stouply válečné aktivity v Černém moři a stále více ohrožují pobřeží Bulharska a Rumunska i jeho významný plynový projekt. Od začátku roku se stalo terčem ruských a ukrajinských útoků už téměř 450 komerčních lodí a o život přišlo 40 civilistů.
Bukurešť i Sofie žádají Evropskou unii o větší podporu a posílení v oblasti plánuje NATO. Podle některých analytiků ale Moskva sází na to, že Západ nebude chtít situaci za žádnou cenu eskalovat. „Jde o testování těchto červených linií, přičemž si plně uvědomují, že uděláme vše pro to, abychom přijali co nejmírnější opatření,“ řekla podle Reuters expertka na Černé moře Iulia Joja z amerického think tanku Middle East Institute.
Rumunsko k tomu děsí i ruské útoky na ukrajinské dunajské přístavy, které se nacházejí jen kousek od hranic země. Místní obyvatelé se tak bojí hlavně zatoulaných dronů. „Pro mě je válka především o zvucích. Děje se to vždy v noci, kdy není nic vidět. Dnes už poznám rozdíl mezi dronem Šáhed, dronem Geran a raketou,“ postěžovala si pro Le Monde před časem obyvatelka rumunské vesnice Periprava.
10. Kypr letos zažil dronový útok
Zcela v bezpečí ale nejspíš nejsou ani lidé na jihu kontinentu. V září vzbudily pozornost zprávy o údajném varování americké CIA, že několik zemí u Středozemního moře by se mohlo stát cílem ruské operace. Americké tajné služby prý naznačily, že plán by zahrnoval drony vypouštěné z ruských plavidel maskovaných jako obchodní lodě. Týkat se měl Španělska, Itálie nebo Francie.
Nakonec ale nebylo jasné, zda měly informace nějaké opodstatnění, nebo Rusko rozšířilo dezinformace, aby vyvolalo paniku i v té části Evropy, která se ho zatím příliš neobává. „Je v zájmu Putina vytvářet nejistotu,“ konstatoval podle France 24 Mark Lacy, specialista na ruské hrozby z University of Lancaster.
Jisté ale je, že odborníci středomořská rizika považují za reálná a upozorňují na to, že připravenost tohoto regionu je nižší. „Rusko si vždycky vybere místa, kde ho neočekáváme,“ tvrdí německý bezpečnostní expert Mario Baumann. Jedním z ohrožených míst by mohl být ostrov Kypr, který není v NATO. Británie už dříve vyjádřila obavu o své tamní základny. „Rusko by mohlo vyzbrojit Hizballáh nebo jinou skupinu spojenou s Íránem k provedení útoku,“ řekl v roce 2024 zdroj Daily Telegraph. Na kyperskou základnu nakonec dopadl dron krátce po zahájení války v Íránu a našly se v něm ruské součástky.
