Podobně je na tom i Civic. U nás auto, které vypadá, jako kdyby přijelo z jiné planety, prostě uspět nemůže. Přitom byl Civic v testu velmi dobrý. Natolik, že jsem byl skoro rád, když jsem ho vracel. Zní to paradoxně? Ani ne. Asi bych totiž přišel o řidičák. Neustále jsem podléhal kouzlu té pohyblivé, čiperné „blechy“ na kolech.
V testovaném voze byla atmosférická osmnáctistovka, která však byla v nižších polohách trochu lenivá. Pokud jsem tedy s vozem chtěl jezdit bystřeji, musel jsem motor točit neustále na hranici čtyř tisíc otáček. A to byl můj problém. Mně se totiž tento způsob jízdy zalíbil. Zvláště když jsem za to byl odměněn opravdu svižným, energickým projevem.
Nádavkem k tomu jsem ještě dostal skvělý podvozek. Vůz, který byl ve srovnání se svým předchůdcem o 20 mm nižší a 35 mm širší, se při rychlých průjezdech zatáček téměř nenakláněl, neodskakoval. A já jsem si nesčíslněkrát kladl otázku, proč řidiči přede mnou v zatáčkách brzdili.
Auto bylo nastavené poměrně tvrdě. Ale už to nebylo jako dříve, kdy jste při přejezdu příčných nerovností ucítili herdu až v páteři. Nový Civic byl vyladěný tak, abyste si ho užili jak při komfortní, tak sportovní jízdě. Dobrý kompromis. Řízení bylo tuhé přiměřeně, posilovač skvěle vyladěný. Volant mi kladl přesně ten správný odpor. A přesná byla i pětistupňová převodovka.
Co se týkalo spotřeby, trochu jsem nerozuměl údaji výrobce. Udávané spotřebě 5,8 l/100 km jsem se přibližoval jen tehdy, když jsem zapnul tlačítko ECON. Pak se totiž snížil výkon motoru a to přispělo k nižší žíznivosti vozu.
V průběhu testu jsem byl jinak rád, když jsem se jen přiblížil spotřebě 7 l/100. A to i přesto, že vůz byl vybavený systémem start/stop.
Největším kladem modelu je překvapivě velký prostor
Prostor, prostor a zase prostor. Toto bych odpověděl každému, kdo by se mne zeptal na největší klad vozu. Bylo to překvapivé. Zvenku totiž Civic vypadal jako mrňous. Jenže opak byl pravdou. Zasloužili se o to jeho tvůrci, jejich vynalézavost. Třeba zavazadlový prostor. Nabídl mi 477 litrů. K tomu tu byla ještě možnost sklopit zadní sedadla do roviny a široce výklopné zadní dveře.
Ve voze za sebou mohly sedět bez problémů dvě osoby vysoké 180 centimetrů. Hodně nezvyklý byl design nového kokpitu a hlavně přístrojové desky. Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykl na její dvě „patra“. Digitální rychloměr byl v tom vyšším. Příjemná byla i modrá barva ukazatelů. Horší byl výhled dozadu. Už u minulé generace si na něj stěžovalo dost majitelů Civicu, a tak na něm Honda zapracovala. Výsledek se ale nepovedl. Výhled z testovaného vozu byl o něco lepší (ale pořád špatný).
Civic se začal prodávat před 40 lety. Od té doby si ho pořídilo více než 20 milionů motoristů. Pro Hondu je to klíčový model. Jak už jsem ale řekl v úvodu, mám obavy, že u nás se trhákem nestane. A to i přesto, že je nabízen za poměrně příznivou cenu.
Technické údaje
Motor: zážehový, čtyřválec
Zdvihový objem: 1798 cm3
Výkon: 104 kW (142 k)/6500
Převodovka: manuální šestistupňová
Provozní hmotnost: 1256 kg
Rozměry: 4300 x 1770 x 1470 mm
Objem zav. prostoru: 477
Zrych. 0–100 km/h: 8,7 s
Komb. spotřeba: 5,8 l
Cena nejlevnějšího modelu: 379 900 Kč (1.4 i-VTEC, 73 kW, výbava S)
Základní cena testovaného vozu: 479 000 Kč (výbava Sport)
Konkurence: Alfa Romeo Giulietta, Chevrolet Cruze, Citroën DS4, Ford Focus, Mazda 3, Mitsubishi Lancer, Peugeot 308, Toyota Auris, Opel Astra, Volkswagen Golf
+
jízdní vlastnosti
prostorná kabina
kvalitní materiály v interiéru
-
design zadní části
výhled dozadu
hlučný motor
