Redaktoři Sedmičky při návštěvě jedenačtyřiceti benzinových čerpadel v Polabí sledovali ceny. Přitom se přesvědčili, že poučka o všemocné ruce trhu v případě obchodování s naftou a benzinem v praxi nefunguje. Zároveň se ukázalo, že otázka kvality pohonných hmot v poměru k ceně je hodně zapeklitá.
„Různé malé benzinové pumpy opravdu nejsou pro nás konkurence,“ říká Dalibor Glac z kolínského Agipu.
„Řidiči by si měli sami položit otázku, odkud asi levné palivo některé čerpací stanice berou. Máme všechny atesty a nižší cena jinde v řádu korun je jen chvilková úspora,“ dodává Glac.
„Po té, co tady v servisu občas řešíme za opravy, bych nejela k Schellce,” říká Hana Mašínová z kolínského servisu Auto Štangl.
Právě u čerpací stanice Shell si bere plnou nádrž do Chevroletu Lukáš Vohráblo.
„Mezinárodní značky si přece nebudou kazit kredit pančováním benzínu. Jak to ale může uškodit nějakému nounejmovi, který má jednu, dvě pumpy,“ řekl Vohráblo.
Radu, kde nebrat palivo, nemá ani Česká obchodní inspekce.
„Nedá se říct, že by levné pumpy měly nekvalitní paliva častěji než ty s vyššími cenami,“ říká její mluvčí Kamila Juhaňáková, ale hned dodává, že jména hříšníků zveřejnit nelze.
„Brání nám v tom nejen zákon o kontrole, ale třeba i zákon o ochraně osobních údajů,“ tvrdí ústřední ředitelka inspekce Jana Příhodová.
