Český strakáč se narodil v laboratoři
Týdeníku Sedmička svého psa představili čtyři majitelé, jejichž svěřenci jsou nezvyklé rasy, která má navíc český původ. Představili je spolu s dalšími pány při výstavě na Krásné louce.
Odarka Čekanka
Pražská krysařice je z chovu Evy Hruškové, která miniaturní plemeno chová už patnáct let. „Na chov tak malých pejsků si musíte zvyknout. I my jsme původně šoupali nohama, abychom je nezašlápli. Dávám pozor, abych třeba na kraj stolu nepoložila kilo mouky a ona na psa nespadla a nezabila ho. Ale to už dělám automaticky,“ řekla Hrušková. Podle ní je pražský krysařík rychlé, chytré a mazlivé stvoření. Je jako každý jiný pes, jen je malý. V současné době má doma dvacet psů. „Mezi nimi jsou i důchodci, kteří u nás dožívají. Nejstarší fence bude v lednu patnáct. Má nemocné srdíčko, ale jezdíme k léčitelce, která jí hodně pomáhá,“ mínila Hrušková. Na výstavu se podle ní nehodí každý pes. „Některého to nenaučíte, i kdyby jste se na hlavu stavěli,“ vysvětlila Hrušková.
Arnošt ze Skuhře
Arnošt se o své pány dělí s o něco větším parťákem Alfonsem. Obývají zahradní domek, ve kterém má každý vlastní ložnici. Milují vařené hovězí maso s rýží i vařené vepřové koleno, které dostávají k večeři. O kom je řeč? O českém horském a o bernském salašnickém psovi. S tím prvním navštívila Kateřina Kalendová boleslavskou výstavu. „Arnošt je sice ještě junior, je mu osmnáct měsíců, ale už plánujeme, že si od něj do budoucna necháme štěně,“ řekla Kalendová. Proč si s manželem vybrali zrovna původní české plemeno je jednoduché. „Zalíbilo se nám a chtěli jsme nějakou lehčí rasu, než je bernský. Náš Alfons váží přes sedmdesát kilo, tak máme co dělat, abychom ho zvedli do auta. Také jsme chtěli dobrého hlídače, otužilce a do českého horského jsme se zamilovali,“ dodala Kalendová.
Bibbi Loyalluck
Takzvaného českého strakáče chová Petra Doleželová. Proč si fenku Bibbi pořídila, neví. Zkrátka se jí líbila. „Chtěla jsem psa k mému kříženci. Takového, který bude pracovitý, nenáchylný na nemoci, a aby vypadal trochu jako podvraťáček, to mi imponuje,“ řekla Doleželová. S Bibbi sportuje. Dělají agility, neboli běh psa přes překážky, a crossing, což je disciplína podobná chrtím závodům. U českého strakatého psa se přitom projevují lovecké pudy.
„Co jinak umí hodně dobře, je to, že kouká jako blbec. Začínajícím chovatelům bych ho nedoporučila. U těchto psů je potřeba, aby byli vycvičení a jezdili na výstavy. Plemeno má málo zástupců a je důležité, aby bylo vidět,“ vysvětlila Doleželová, která si také myslí, že strakáč je vhodný pro každého. Pro sportovce i lenochy. „Pokud chcete běhat venku či ležet na gauči u televize, přizpůsobí se,“ tvrdila Doleželová.
Strakáče, jehož první zástupce se narodil v laboratoři, chová i Lenka Kuncová. Její osmnáctiměsíční čtyřnohý přítel se jmenuje Bax z Luční ulice. „Výstava v Boleslavi byla jeho první a získal třetí místo. Což je velký úspěch,“ řekla Kuncová. Do českého plemene se zamilovala, když byla u kamaráda. „Je to hezký, nenáročný a poslušný pes. Může být na zahradě i v bytě. Chtěla bych dva,“ podotkla Kuncová. Bax má nejraději vařené vepřové maso, ale dostává také kuřecí.
PRAŽSKÝ KRYSAŘÍK
nejstarší národní plemeno, zmínky již z raného středověku
jmenuje se podle krysy obecné (Rattus rattus)
choval se pro hubení krys, ozdobou královského dvora
v kohoutku měří 20 až 23 cm, váží kolem 2,5 kg
ČESKÝ HORSKÝ PES
prvních sedm štěňat se narodilo 12. srpna 1977 v chovatelské stanici Třeboň - Kopeček
u zrodu plemene stál Petr Hanzlík
plemeno vzniklo křížením feny slovenského čuvače Galky a černobílého tažného psa jménem Leif
jako národní plemeno byl český horský pes zaregistrovaný roku 1984
ČESKÝ STRAKATÝ PES
v roce 1954 začal se šlechtěním František Horák
byl využívaný více než 20 let k farmakologickým výzkumům, studiu epilepsie a k chirurgickým experimentům
původní jmého bylo Horákův laboratorní pes
