Za časného rána nenabízejí prodavači ve svých stáncích na malém tržišti v Tchaj-che zeleninu či ovoce, ale kadeře z celé země, o něž se ostře hádají desítky zákazníků. „Tady musíte tvrdě smlouvat, abyste si mohl vlasy koupit,“ konstatuje pětatřicetiletý Liu Jen-wen, jemuž se již v půl šesté ráno podařilo udělat dobrý obchod.
Vlasy jsou základním materiálem pro jeho podnik, vysvětluje a zkoumá svazek tmavých kadeří. „Vyrábíme z nich finální produkty, které vyvážíme do zahraničí“. Prodavač Kao Pchu, s vyholenou lebkou, otevírá batoh naplněný prameny vlasů, které rozkládá po zemi a doprovází výkladem: „Podívejte se, to všechno pochází z hlav obyčejných Číňanek!“
Svoje zboží prodává za dobrou cenu: pravé vlasy mohou stát až za 5400 jüanů (asi 17.800 Kč) kilogram (to je cena srovnatelná s cenou francouzských lanýžů), i když se kurs často dosti podstatně mění. V Tchaj-che v provincii An-chuej je „vlasový průmysl“
Čtyřiašedesátiletý Fu Čchüan-kuo byl průkopníkem tohoto průmyslu: pustil se do něho už v 70. letech minulého století. „Zpočátku jsme vykupovali pravé vlasy v okolí. Dnes je získáváme také v zahraničí, například v Barmě nebo ve Vietnamu,“ uvádí.
„Dříve bylo velmi pracné vyrábět paruky, všechno se muselo dělat ručně. Pak se naše podnikání rozrostlo, neboť se zvýšila poptávka v zahraničí,“ prohlašuje hrdě. Jeho syn a pokračovatel Fu Čchien-wej ujišťuje, že jde o nejsilnější ekonomický sektor v oblasti Tchaj-che.
Skromná tržiště a většinou primitivní dílny, z nichž paruky vycházejí, jsou lukrativní aktivitou: export místních firem dosáhl pod místních úřadů v roce 2012 66 milionů dolarů (asi 132 milionů Kč) a tvořil polovinu celkového exportu z oblasti. Sektor pravých vlasů ve světě čínská produkce zcela zaplavila. Podle Světové obchodní organizace (WTO) zajišťovala Čína v roce 2012 téměř 75 procent světového exportu s produkty na bázi ptačích per, umělých květin a vlasů.
Firma Fu Čchien-weje má zejména díky prodeji do zahraničí, především do Spojených států, roční příjem v přepočtu kolem 160 milionů Kč. Fu Čchien-wej vyrostl v 80. letech minulého století. „Tehdy jsme mohli mluvit o štěstí, když jsme se mohli najíst rýže a ne kukuřice,“ vzpomíná. Dnes zaměstnává přes 200 lidí a doprovází své zákazníky ze zahraničí do místních vyhlášených restaurací.
„Vděčím za svůj majetek vlasům. Jejich hodnota vzrostla tak, že se jim dnes říká černé zlato,“ zdůrazňuje.
