Když Hernández poprvé vstoupil na půdu vinařství v Ning-sia na severu Číny, objevil tam směsici čínského vína vyráběného podle poněkud otřepaných francouzských pravidel. Hernández patřil ke skupině padesátky mezinárodních vinařů, kteří tam přijeli, aby se zúčastnili soutěže, kterou úřady vyhlásily. Každý zahraniční expert byl přidělen k jednomu místnímu vinařství a čínské úřady doufaly, že se tak podaří zlepšit kvalitu vína a upozornit na existenci jeho výroby v Číně.
„Zdejší vína mají potenciál, je v nich cosi zvláštního, ale zatím většina vinařství kopíruje styl bordeaux. Stejnou chybu udělaly země Jižní Ameriky před 20 či 30 lety,“ říká Hernández, který má zkušenosti s pěstováním vína v Argentině, Španělsku a v rodném Chile.
V Ning-sia se pustili do produkce vína nedávno. Většina dělníků ale vlastní produkci nikdy neochutnala, protože v regionu žije komunita čínských muslimů Chuej, kterým jejich víra alkohol zakazuje. Obrovské vinice v Ning-sia vlastní příslušníci většinového etnika Chanů, kteří při výrobě vína používají nejmodernější technologie.
Hernández přitom brojí proti rozšířenému názoru, že díky penězům a investicím lze vyrábět kvalitní víno. „Vinaři v Ning-sia si myslí, že produkce vína je více méně totéž, co produkce automobilů,“ citovala jej agentura AFP.
Zatímco se regionální vína většinou vyrábějí na bázi cabernetu, zahraniční experti mají spíše dojem, že místní půdě by nejlépe odpovídala odrůda marselan, kříženec cabernetu sauvignonu a odrůdy grenache. „Důležité je vyvinout vlastní styl, protože region se značně liší od Bordeaux i od kteréhokoli jiného regionu ve světě,“ zdůrazňuje Carsten Migliarina z Jihoafrické republiky.
První vinařství v Číně vzniklo v roce 1892, ale produkce čínského vína začala až v posledních 15 letech. Země má dnes přibližně 799.000 hektarů vinic.
Pokud jde o víno, může Čína těžit z intenzivní protikorupční kampaně čínského prezidenta Si Ťin-pchinga, která vedla k poklesu poptávky po luxusním zboží, včetně zahraničních vín. To by mohlo povzbudit prodej místních značek.
„Vína, která stojí desetitisíce jüanů, protikorupční opatření dost zasáhla,“ uvádí Cchao Kchaj-liang, který je ředitelem správy lesů, pod níž vinice spadají. „Vína z Ning-sia stojí pouze několik set jüanů, nejde o luxusní zboží a mohou si je dovolit i obyčejní lidé,“ zdůrazňuje.
O čínský vinařský potenciál se zajímají velké zahraniční skupiny. Vinařství v Číně vlastní například významné francouzské společnosti, jako je Pernod Ricard či Moët Hennessy.
Čínu ale ještě čeká kus cesty: loni vyrobila 1,1 miliardy litrů vína, což je asi čtvrtina toho, co vyprodukuje Francie. Většina Číňanů však víno nepije a dává přednost pivu a kořalce paj-ťiou.
„Problémem čínských vín není chuť, ale cena. Jsou příliš drahá a cena zatím neodpovídá kvalitě,“ zdůrazňuje Mariano Larrain Hurtado, který vlastní v Pekingu prodejnu vín. Produkce je někdy příliš finančně náročná: v Ning-sia je třeba na zimu chránit révu před chladem. To se musí dělat ručně, což zvyšuje náklady.
„Na kvalitní čínská vína si musíme počkat ještě tak pět až deset let,“ předpovídá Mariano Larrain Hurtado.
