Ačkoli soutěž oficiálně nese název ‚Mistrovství světa‘, do světa se během sezon dívala spíše sporadicky. Až na pár výjimek (v poslední době japonská Toyota, Force India nebo malajsijský Team Lotus) jsou všechny týmy z Evropy a dlouho bylo zvykem, že drtivá většina velkých cen se v Evropě také jela. Ostatně první ročník šampionátu se vyznačuje jediným závodem mimo starý kontinent (Indianapolis) a dlouhá léta se poměr evropských závodů v kalendáři držel na 70 až 80 %.
Letos se jelo 8 velkých cen na evropském území (42 %) a příští rok možná přibude závod v USA (40 % evropských závodů). Bernie Ecclestne se nedávno nechal slyšet, že v budoucnu klesne počet evropských cen na pět (z cílených 20 závodů ročně, což je přesně čtvrtina – 25 %).
Ecclestone: Evropa patří minulosti
„Evropa skončila,“ řekl na začátku prosince Ecclestone v narážce na ekonomický stav kontinentu. „Bude to místo dobré tak nanejvýš pro turisty, ale to je tak všechno. Evropa patří minulosti.“
Některé lokality se těší prominentní jistotě, i když je to hodně relativní: v souladu se smluvní dohodou mezi pořadatelem (FIA), držitelem komerčních práv (FOWC) a týmy F1 – tzv. Concordskou smlouvou – existuje seznam dvanácti velkých cen, ze kterých alespoň polovina musí být vždy přítomna v kalendáři (jsou jimi podle všeho závody v Belgii, Německu, Maďarsku, Velké Británii, Itálii, Monaku, Austrálii, Brazílii, Japonsku, Singapuru a ve Spojených arabských emirátech).
Návrh kalendáře pro rok 2012 má osm velkých cen v Evropě: dvě ve Španělsku (Barcelona 2016, Valencie 2014) a po jedné v Monaku (2020), Británii (2027), Německu (2018), Maďarsku (2016), Belgii (2012) a Itálii (2016). Tyto země mají smlouvy do roku, který je uveden v závorce vedle jména. A jelikož se chystají závody v Americe a Rusku, některé evropské velké ceny budou muset v souladu se slovy Bernieho Ecclestona zmizet. Jak ale vidno, zbavit se tří evropských velkých cen nebude rychlou záležitostí.
Již na začátku příštího roku se chystá oznámení návratu Velké ceny Francie, která se bude ob rok střídat s Belgií. Tento slot tedy zůstane v kalendáři obsazen. Volné místo vznikne zrušením jedné ze dvou španělských velkých cen – i zde se očekává, že se bude Valencie střídat s Barcelonou, ale nestane se tak dříve než v roce 2015. Velká cena Itálie zůstává neohrožena: stejně jako Ferrari ani Itálie nechyběla v žádném ročníku dvaašedesátileté historie F1 a bude-li Ferrari, bude Itálie. Maďarsko je Ecclestonův závod a navíc se těší slušné návštěvnosti. Je tedy zřejmé, že srazit počet evropských závodů na pět potrvá ještě dlouho.
Jen historie soutěže její ekonomiku nezachrání
Ecclestone sám to ani neočekává, ale jeho snahy o vytvoření skutečného ‚Mistrovství světa‘ neutuchají. Již za dva roky, pokud vše dobře půjde, bychom měli mít na americkém kontinentu tři velké ceny. Asie je zastoupena Japonskem, Malajsií, Singapurem, Koreou a Indií. Střední východ Bahrajnem a závodem v Abú Dhabi. V roce 2014 bude mít premiéru Rusko, pracuje se na projektech v jižní Africe, Mexiku a Kataru. Již v roce 2001 se hovořilo o plánech Bejrútu na Velkou cenu Libanonu a Argentina plánuje dokončit svůj okruh formule 1 za dva roky.
Vizionářský Ecclestone možná ještě dříve než nejlepší ekonomičtí analytici světa pochopil, že Evropa nebude mít brzy co nabídnout. A tak nechává svou soutěž expandovat do světa. Pro Evropana je to obrovská škoda, protože okruhy ve Spa-Francorchamps, Monze nebo Nürburgringu s ohledem na své historické původy dokazují, jak důležitý pro atraktivnost závodu je samotný charakter trati. Ale ani ten by nedokázal zachránit ekonomiku soutěže, pokud ta by se rozhodla tvrdohlavě zůstávat tam, kde ji nečeká růžová budoucnost.
