Filmy z přírody si zaslouží plátno kina
Bezprostřední krásu i drsnost sportu v přírodě přenáší na plátna kin v celé republice už osm let. Popáté mohou Mezinárodní festival out- doorových filmů navštívit i lidé v Hranicích. O víkendu 27. a 28. listopadu v Koncertním sále v Zámecké ulici na ně čeká čtrnáct snímků. Některé z nich osobně doporučuje ředitel festivalu Jiří Kráčalík.
Jaký je letošní ročník festivalu?
Filmaři přihlásili sto třicet filmů, porota do soutěže vybrala devadesát. Je to nejvíc v historii. Převažují snímky z hor a z horolezeckých výprav. Jsou hodně kvalitní. Ale dáváme prostor i amatérským filmům, které třeba nejsou tolik umělecky cenné, ovšem dokumentují nějaký špičkový sportovní výkon.
Jak si mezi snímky z třiadvaceti států a čtyř kontinentů vedou ty české?
Dobře, hlavně ty amatérské. Ale státy s lepšími přírodními podmínkami, například Itálie nebo Kanada, mají výhodu.
Kolik filmů si jako ředitel festivalu stihnete prohlédnout?
Zkráceně vidím všechny. Celých filmů stihnu tak jednu třetinu. Rozhodně se na ně jdu podívat do kina, protože nádherné záběry z hor nebo moře se na televizní obrazovce nedají dostatečně vychutnat.
Jak vybíráte města, v nichž se festival zastaví?
Spolupořadatelé se nám hlásí sami. Záleží na jejich možnostech, kolik filmů budeme ve městě promítat. Filmy vybíráme tak, aby v každém městě byly některé z těch nejlepších.
Jaké filmy byste z hranického programu doporučil?
Určitě Asgard Project, nominovaný na hlavní cenu. Je to emotivní a profesionálně udělaný horolezecký film o náročném sportovním projektu. Vodákům doporučuji Brahmaputru o prvosjezdu Čechů nejtěžší řeky Indie. Skvělý je i polský film Pustelniks in the Mountains o horolezcích dvou generací v jedné rodině.
Který z filmů vás za osm let fungování festivalu nejvíc poznamenal?
Určitě Mount St. Elias, který loni získal cenu Grand Prix. Ale dostal mě i letošní Asgard Project.
