Výsledek je ale jen o něco srozumitelnější a méně nepříjemný než Cosmopolis. Kanadský režisér proslulý bizarními psychohorory by se radši měl vrátit ke spolupráci s Viggem Mortensenem (s nímž natočil Východní přísliby či Nebezpečnou metodu).
Ne že by mu tady chyběli skvělí herci. Julianne Mooreová už za roli hysterické herečky závislé na prášcích, toužící po comebacku a sužované halucinacemi dostala tři ceny včetně té z Cannes, kde měl film premiéru. Mia Wasikowská opět uplatňuje svou schopnost být sladká i protivná v roli popálené a psychicky velmi narušené dívky. Psychopaty se to tu hemží a také amorálními namyšlenými sobci, jenže ne nutně za jejich úchylky může Hollywood – v něm akorát lépe zapadnou.
Považovat tento film za krutou satiru na celebrity se občas dá docela dobře, ale není to jeho přesné označení. Tato chladná jízlivost podle scénáře muže, který napsal Noční můru v Elm Street 3, živil se jako řidič limuzíny v Beverly Hills a pár let byl manželem herečky Rebeccy De Mornayové, sice apeluje na Cronenbergovu zálibu v bizarnostech. Příliš postav je tu ale příliš podivných, zápletky připomínají telenovelu, tón zní nevhodně pohrdavě a odtažitě a dramaturgie moc nezvládá surreálný koktejl několika žánrů (včetně duchařského hororu).
S krutým, ale poněkud zastaralým cynismem a vynalézavými nadávkami se tu nesděluje nic objevného či nečekaného, ani zábavného či šokujícího. Dost dlouhý snímek Mapy ke hvězdám působí jenom jako jízlivá poznámka jedné celebrity o druhých pronesená nad ránem na konci divoké party.
Mapy ke hvězdám
(psychotragikomedie, Kanada/USA/Německo/ Francie 2014, 111 minut)
Režie: David Cronenberg
Scénář: Bruce Wagner
Hrají: Julianne Mooreová, Mia Wasikowská, Robert Pattinson, Evan Bird
Hodnocení: 40 %
