Mou první paní učitelkou byla Jana Volfová. Srdečná a hodná. Jako prvňáček jsem na ni nedala dopustit a co řekla, bylo svaté.
V srdci mi zůstala také vychovatelka z družiny. Renáta Jančálková. Veselá a spravedlivá. Nezapomenutelná byla určitě Barbora Halousková. Učitelka, která mé hudební sebevědomí zvedla i přesto, že jsem táhla třetí hlas se dvěma právě mutujícími spolužáky. A profesor Hrabec. Učitel, který zůstane v mé paměti navždy. Člověk, který se na třídu s třiceti puberťačkami díval s laskavostí. Neúnavně nám otevíral oči, radil, nabádal. Jeho výuka provázená dramatickými gesty byla jedna z nejlepších.
