Kladivo na soupeře? Švrček se bít umí

V týmu Komety dosud zlý muž chyběl. Sundat rukavice a srovnat problémy pěstmi se nebojí posila Jan Švrček.

Není žádný obr, měří 187 centimetrů a neváží ani devadesát kilo. Přesto si na obránce Jana Švrčka budou dávat soupeři Komety pozor. Varovat by je mohly už jizvy na jeho tváři. Švrča, jak mu spoluhráči přezdívají, je pověstný tvrdou hrou do těla, a když je třeba, nebojí se soupeře usměrnit pěstí. „Jak stárnu, tak se mírním. Ale když mi přepne v hlavě, tak je zle,“ říká bitkař v dresu Komety.

Kometa pro vás asi není úplně neznámý tým?

Ve Znojmě jsem hrál s Radimem Bičánkem, Romanem Eratem, Jaroslavem Svobodou a Jiřím Trvajem. Přechod do nového týmu je díky tomu snazší.

Poslední dvě sezony jste hrál ve Zlíně pod vedením Zdeňka Venery, který také přešel do Brna. Hrálo to roli při vašem rozhodování?

Ve Zlíně mi skončila smlouva a dostal jsem tam novou nabídku. Pak ještě od dvou týmů z Čech a od Komety. Její nabídka byla po všech stránkách nejlepší. Kdo by nechtěl hrát před vyprodaným domem? Navíc jsem přesvědčený, že Brno půjde nahoru. Když jsem podepisoval smlouvu, o angažmá Venery jsem nevěděl.

A potěšilo vás jméno nového trenéra?

Venera je kvalitní trenér, za kterým stojí výsledky, takže ano.

Se čtrnácti plusovými body jste byl spolu s Lukášem Galvasem v základní části nejlepším obráncem Zlína. Čím předčíte ostatní?

Nejsem typ obránce, který bude parádit na rozehrávce a dávat góly, rozhodně ale neopomenu žádný souboj dohrát. Mojí prací je soupeři pobyt v naší třetině co nejvíce znepříjemnit.

To se vám daří. Třeba loni při hromadné bitce s hráči Sparty, kvůli které zlínský klub dostal pokutu sto tisíc korun.

To byl extrém. Je ale pravda, že mám skoro každou sezonu nějakou bitku. Postupem času už se krotím.

Dříve jste měl rudo před očima častěji?

Je to tak. Jenom jsem jezdil, a když mi přepnulo v hlavě, bylo zle. Pořád se snažím hrát co nejvíc do těla, ale rvačky už nevyhledávám. Nejsem zákeřný, nepočítám si vyhrané bitky, ani netrénuji bojový sport.

Hokej se vám v obličeji podepsal několika jizvami. Jsou z bitek?

Po bitkách většinou šrámy nezůstávají. Poslední a největší jizva, kterou mám pod levým okem, se ne a ne zahojit. Dostal jsem pod oko pukem v play-off, když jsme hráli s Pardubicemi.

V roce 2004 jste hrál v zámoří v týmu New England Huskies. Co vám to dalo?

Sezona v juniorské soutěži v Bostonu mi dala mnohé. Naučil jsem se anglicky a udělal si obrázek o jiném stylu hokeje i života. V soutěži byli samí vlčáci, dohrávali každý souboj, navíc na užším hřišti. Je to velká zkušenost.

V obraně Zlína jste patřil mezi nejvyšší a nejtěžší hráče, v Brně je to téměř naopak. Nemáte strach, že v Brně zapadnete?

Své místo si v týmu najdu a ostatní stokiloví chlapi budou v soupeřích budit respekt.

Myslíte, že by hře Komety prospělo zúžení hřiště?

Jednoznačně by se zlepšila atmosféra. Lidé by pak viděli více střel a srážek. Fanoušci pak tým ženou dopředu a tím dostanou soupeře pod tlak. Pro Kometu by to mohlo být velké plus.

Jak jste si za těch pár týdnů zvykl na Brno?

Občas dojíždím domů do Přerova, ale mám kousek od zimáku byt s obráncem Tomášem Žižkou. Brno jsem ještě neměl čas poznat. Buďto spím po tréninku, protože jsem unavený, anebo trénuji.

V tělocvičně Machina v Kolejní ulici, kam chodíte na spinning, jste byl v letní přípravě dost zmožený.

Nejsem žádný vytrvalec a zvlášť kolo mi nijak nevoní. A ani nejsem dobrý plavec. Z přípravy mám nejraději tenis. Každopádně jsem si všiml, že všichni v přípravě dřou na sto procent.