Setkání je rychlé a kupodivu prosté trémy; sedan s designem blížícím se kupé působí od prvního pohledu velmi přátelsky. Zve k usednutí za volant, ale nezákeřným způsobem dává najevo, že umí být velmi dynamický. Náznaky jsou už právě i v designu, hned si všimnete třeba malého předního převisu karoserie, hran mezi kapotou a předními blatníky, díky kterým připomínají světlomety oči krokodýla… tedy přátelského krokodýla. Sportovní prvek lze vidět i v linii na boku vozu, která se zdvihá nad zadními koly, aby za nimi zase klesla k zadním světlům. Dvacetipalcová hliníková kola s nízkými pneumatikami jsou už pak zřetelnější nápovědou, že nepůjde o houpavý koráb.
Jestliže člověk tváří v tvář Infiniti M přece jen trochu znejistí, interiér ho uklidní a skoro obejme. Vnitřek auta luxusní divize Nissanu je velmi elegantní, uměřený, a křivky a eliptické linie interiéru působí příjemně. Tak, jako vy přirozeně „zapadnete“ do sedačky, vše ostatní zase padne do ruky vám. Ergonomie je výborná, řemeslné zpracování dokonalé. Snad jen prostoru nad hlavou řidiče není tolik, ale tím se jen připomene afinita s kupé. Necítil jsem to jako vyložené minus, a kdyby, vynahrazoval mi to vzrušující pohled přes kapotu a „krokodýlí“ blatníky, který trochu navozoval dojem pohledu z kokpitu letadla.
Jen trubka Cheta Bakera
Ve svém volném popisu dojmů z krátkého zážitku s luxusním Infiniti M se nemůžu pustit do výčtu aktivních či pasivních vymožeností techniky, jimiž auto disponuje, a to nejen proto, že jsem neměl čas je pořádně vyzkoušet. Ale fungují, aniž o nich víte. Přesvědčil jsem se o tom v okamžiku, kdy jsem při výjezdu z jedné ze zvlhlých zatáček pražského okruhu sešlápl plyn o něco rozpustileji. Zadní náprava zabrala a automobil se už chystal jet dveřmi napřed. Ale dřív než má ruka – spíš instinktivně než s rozmyslem – začala kontrovat, zasáhla prozřetelnost v podobě 4WAS – 4 Wheell Active Steering a systém učinil z vozu opět spořádaný sedan. A propos – řízení je milimetrově přesné, podvozek rozhodně není limuzínově houpavý, ale sympaticky a přiměřeně tvrdý.
Málem jsem se ani nezmínil – v nádrži (plné) byla nafta. Ale v autě bylo překvapivé ticho, jak v nízkých, tak ve vyšších otáčkách. K akustickému komfortu přispěla zase inovativní technologie aktivního potlačení hluku ANC – Active Noise Control. Šestiválec tedy nebyl skoro slyšet. Ani když jsem s lehkým cvaknutím sešlápl pedál plynu až k podlaze a vyrazil vstříc nočnímu dobrodružství ve voze, který ve mně aspoň na chvíli hýčkal iluzi, že jsem pánem tvorstva. Poslouchal jsem smutné tóny trubky Cheta Bakera a rostlo ve mně přesvědčení, že mám život jen ve svých rukou.
