Green totiž love story umírajících teenagerů vystavěl úplně jinak, než by si průměrný autor či čtenář dokázal představit, ačkoli logicky využívá veškerých motivů daného žánru.
Hlavní hrdinkou je šestnáctiletá Hazel, která si samozřejmě s rodiči příliš nerozumí. Ale právě kvůli nemoci k nim i k životu má přece jen blíže než hrdinové klasických žánrových děl. Stejně tak i její vysněná láska Augustus, s nímž se potkávají na podpůrné skupině. Ona – nevyléčitelný případ. On – s amputovanou nohou, ale jinak BZR, tedy bez známek rakoviny. Celou knihu je to tedy Hazel, kdo se jejich vztahu snaží bránit. Nechce být „granátem“, který někomu vybuchne v rukách a zničí jej.
Konec uprostřed věty
Green ale jinak sází na zcela jiný étos, než který bychom u podobného románu očekávali. Jeho román tak je především svěží, živý a mnohdy až nezdravě vtipný. Hlavní hrdinové, z podstaty dokonale cyničtí, nejdou k bonmotu na jakékoli téma daleko. Navíc jak Hazel správně podotýká, na svůj věk jsou až nečekaně vyspělí. To je znovu dáno tím, že jim čas zkrátka plyne trochu jinak než zbytku a vystudovat střední a alespoň pár ročníků vysoké musejí rychleji než ostatní.
Román stejně jako vztah Hazel a Augusta pak jsou doplněny odkazy na tajemnou knihu Císařský neduh ještě tajemnějšího autora Petera Van Houtena. Podle Hazel je to jediný spisovatel na světě, který zachytil její smutek a náhled na svět. Ale kniha, vyprávěná nemocnou hrdinkou, nemá konec, prostě přestane uprostřed věty. Hazel se proto snaží s autorem spojit a chce se jej zeptat na konec příběhu. Tak začíná poslední společné dobrodružství Hazel a Augusta, které jim přinese velký smutek, ale také největší štěstí.
Závěr knihy je tak dojemný, že Green o svých tvůrčích schopnostech přesvědčí i největšího cynika a životního pesimistu.
John Green: Hvězdy nám nepřály Nakladatelství: Euromedia Group – Knižní klub, 2013 Překlad: Veronika Volhejnová Hodnocení: 80 %
