Jack White nevybočuje z řad současných muzikantů jen svým hudebním vkusem. Tento autor písní, virtuózní kytarista, organizátor nesčetných vedlejších projektů, producent a majitel nahrávací společnosti je známý jako nezdolný workoholik odhodlaný cizelovat a rozvíjet svou hudební vizi. Ani tentokrát nezůstává na stejném místě a na oltář nového alba obětuje i svůj erbovní hudební nástroj.
Podle Whiteova singlu Sixteen Saltines bychom mohli mylně usuzovat, že Jack i na novém albu stále drtí kytaru v burácivých riffech a bizarně přepjatých sólech. Ve většině nových skladeb však převzaly hlavní roli klavír a klávesy Hammond a Rhodes. Dvě skupiny hudebníků, které si k tomuto projektu White sestavil, navíc do hry vnášejí další ingredience, jako housle, mandolínu, jemnou jazzovou rytmiku či několik ženských doprovodných hlasů.
Výsledkem je vynalézavá směsice stylů od dylanovského písničkářství přes blues a glam rock až po kabaretně obskurní rock’n’roll se starým klimprem a klarinetem. Téma milostných problémů a zničující lásky, které se vine napříč celou deskou, asi dlouhodobé příznivce Jacka Whitea nezaskočí, stejně jako množství umělecké licence, kterou White do svých textů vkládá. Jako vždy je White rozkročen mezi skutečným prožitkem a fantazijní nadsázkou a raději nás baví přehnanými příběhy o citovém rozervání, než aby nás zatěžoval banalitami.
Nová deska šetří chytlavými kytarovými party, přesto nese zřetelnou výrobní značku jednoho z nejosobitějších hudebních tvůrců naší doby. Zdroje alba Blunderbuss jsou tradiční, jejich pojetí je neotřelé. A výsledek je vynikající.
Autor je spolupracovníkem redakce
