Hlubší sondu do mysli charizmatické a inteligentní ženy nabídne její skvěle napsaná autobiografie Bossypants, kterou snad někdy vydá některé z českých nakladatelství. Tato žena i její dílo by si to každopádně zasloužily. Tina Fey totiž nepatří k lidem, kteří vydávají autobiografie poměrně v raném věku a nemají absolutně co říct (za všechny uveďme Justina Biebra). Právě naopak. Její příhody a osudy jsou bohaté a plné osobitosti. Všechny lze rozdělit do tří hlavních kategorií. Osobní – spojené s dospíváním, se ženským údělem a „pro doplnění psychologického klišé“ výrazným otcovským vzorem, poté profesní a na závěr mateřské. Žádná z nich nijak výrazně neční, všechny do jedné jsou zábavné a trochu bláznivé a přesně vystihují zcela svojskou osobnost Tiny Fey.
Přece jen nejdůležitější však jsou profesní anabáze, v nichž komička nabídne mistrovský vhled do zákulisí americké televizní zábavy. Popisuje, jak to mají ženské komičky složité, protože musí neustále bojovat s předsudkem, že „ženy nejsou vtipné“. Ukazuje čtenáři kuchyni, v níž se týden co týden vaří líheň komiků a legendární show Saturday Night Live. Předkládá složitý proces vzniku nové show a pak neustálé obavy, kdy bude show zrušena. A také se jí daří přiblížit se konečné odpovědi, jaký rozdíl je mezi mužskými a ženskými komiky (její odpověď čtenáře asi dost překvapí).
Sama sebe označuje spíše za potomka improvizace než za takzvanou „stand-up“ komičku (tedy komičku, která sama stojí před publikem a baví je). Přesto její první kniha svým stylem stoprocentně vychází právě z principů stand-up komedie. Působí extrémně živým dojmem, jako by na vás Tina Fey vskutku reálně mluvila, používá širokou škálu jazykových figur, trop, akcentů a dalších výrazových prostředků pro dosažení co největší autenticity. To by případnému překladateli asi dělalo velké problémy. Ale na druhé straně, kde jinde by se podobný styl měl dočkat uznání než u potomků ukecaného Švejka a Hrabalových pábitelů.
Tina Fey: Bossypants
Nakladatelství: Reagan Arthur Books, 2011
Hodnocení: 80 %
