Naděje?

Vždycky mě bavily společnosti, v nichž vedle sebe žije více etnik, kde jeden slaví Vánoce, jeho soused ramadán a domovník vítá rok krysy. Tohle mi v Čechách chybí. Plácáme si bábovičky na svém písečku a máme dojem, že jsme pupkem světa. Že náš způsob života je ten nejlepší. Trošku nám tu představu narušují Romové. Moc nás neposlouchají, chovají se způsobem, kterému nerozumíme. Mám rád jejich kulturu – jejich hudbu, tanec, temperament. Problém je v tom, že se někam vytratila. Místo toho se hodně Romů potácí v kulturním vakuu, ztratili svoje kořeny, ale nové ještě nenašli. Řešení je zatím v nedohlednu. O to víc je cenné, když se mezi nimi najdou lidé, jako je písecký Mižu nebo jeho sestra. Když v sobě objeví to, co dělá romskou kulturu tak krásnou a jedinečnou.