Hranice/ Pít vodu z kohoutku lze bez obav. Říká to Miroslav Dundálek, ředitel společnosti Vodovody a kanalizace Přerov, která vodou zásobuje celé Přerovsko. „Doporučuju pít vodu z kohoutku. Je pitná a levná,“ říká Dundálek. Jak se ale na žádost o obyčejnou vodu tváří obsluha v hranických restauracích?
S citronem
První zastávka Bonver. Objednáváme si ke kávě a džusu vodu z kohoutku. Pro jistotu se zeptám na cenu. Zdarma. Usměvavá servírka za chvíli přináší vodu i s kolečkem citronu. Milé. „Když si host řekne, dáváme vodu k jídlu. Nemáme to zakázané, je to na libovůli číšníka,“ říká servírka. Má pravdu. Její slova se potvrzují po pár dnech, když si v Bonveru objednávám u jiné číšnice vodu. Dozvídám se, že ji nedávají. Neperlivou mají za pětadvacet korun ve skleněné lahvi s plastickým nápisem „voda voda“. „Lidé ty lahve často chtějí na slivovici nebo jako dekoraci,“ dodává číšnice.
Je libo teplou vodu?
V Asijském bistru si objednáváme čaje a k tomu sklenici vody z kohoutku. Následuje složité vysvětlování, kdy asijskému číšníkovi pantomimicky objasňuji svůj požadavek. Nejsem si jistá, zda mě pochopil, když se na závěr rozhovoru s pobaveným úsměvem zeptal: „Čaj teplý?“ Za chvíli přináší se smíchem sklenici vody. Je teplá. Na dotaz, zda je pitná, se zasměje. Čaj je naštěstí teplý.
S ledem
Usedáme v salonku Sportovního baru, kde kdysi bývala vyhlášená restaurace Na hradbách. Objednáváme si kávu a vodu. Číšnice přináší vodu s ledem. „Když si zákazník řekne, vodu z vodovodu mu dáme, pokud si objedná i něco jiného,“ vysvětluje servírka.
Pramen divů
V příjemné Kavárně club na Pernštejnském náměstí vodu nedostanu. „Když někdo chce dolít vodu do vína nebo do džusu, tak ji dolijeme. Jinak prodáváme půl litru neperlivé vody Pramen divů za patnáct korun,“ objasňuje servírka.
Musíte říct: Z vodovodu
Míříme do Sport baru Beseda, kterému místní říkají Akvárko. Restaurace s velkými okny připomíná zvenku akvárium. Voda z vodovodu zde není problémem. „Není to častý požadavek, ale když si zákazník řekne, vodu mu dáme,“ říká servírka Kristýna Honzíková.
A co hosté? „Dávám si v restauraci vodu z vodovodu. Pokud neřeknete vodu z kohoutku, donesou vodu za dvacet korun. Kde mě znají, tam mně vodu z kohoutku dají,“ sděluje host Jiří Matuška.
Víno s vodou
Cestu za „vodou“ uzavíráme v restauraci Zámeckého hotelu. Po kávách, čajích a džusech si k vodě objednáváme bílé víno. Vodu dostáváme bez problémů. „Zatím tady chtěla vodu jen jedna paní. Já ale vodu z vodovodu piju. Balená mně moc nechutná,“ říká servírka Ivana Dáliková.
