Ještě déle vede automotoklub. Jak jej dohady posádek v cíli trápily, nešlo přehlédnout. „Podstatná je propagace úsporných jízd. Ta je důležitější než výsledky. I když se snažíme, aby byly co nejobjektivnější,“ říká Josef Pálka.
Proč vznikl problém s měřením spotřeby?
Technika jde dopředu. Nikde na světě se nepodařilo vymyslet systém, který by umožnil spravedlivě dočerpat přesné množství pohonných hmot, aby šlo spočítat, kdo měl jakou průměrnou spotřebu. Rébus jsme nerozluštili ani za pomoci evropských autoklubů.
Lidé navrhují vypustit nádrž a natankovat přesné množství benzinu či nafty.
Když máme šedesát posádek, které přijedou v šest ráno a v půl jedenácté vyjíždějí na trasu, nejde to stihnout.
Jak se to dělalo dřív?
Před třiceti lety se tankovalo do nádobky s hadičkou, která se připojila k motoru v místech karburátoru, kde se přerušilo spojení s hlavní nádrží. Nádobku si vzal spolujezdec otevřeným oknem na klín. Po pětačtyřiceti kilometrech jsme změřili, že posádka spotřebovala čtyři decilitry, a z toho spočítali spotřebu. To je ale dnes utopie, šlo by o technický zásah do elektroniky auta. To si nikdo nedovolí.
