„Hraní jako únik ze života, ve kterém mi není dobře.“ Přesně takto řešil problémy vysokoškolák Martin, který si nakonec přiznal, že říct si o pomoc, rozhodně neznamená selhání.
Žil jsem relativně obyčejný život v malém městě na Moravě. Vyrůstal jsem s pár kamarády, a protože jsem byl spíše introvert, docela mi to vyhovovalo. Změna přišla po gymnáziu, kdy se naše parta rozutekla na všechny světové strany a většina mých blízkých odešla studovat do zahraničí.
Přechod na vysokou pro mě nebyl vůbec lehký. Hodně to souviselo s tím, že jsem nikdy neměl extra sebevědomí. Na výšce jsem nenašel žádnou spřízněnou duši, kamarádi byli daleko, noví nepřicházeli. Tento stav mě dohnal k úzkostem a depresím. Před rodinou jsem své úzkosti skrýval, nechtěl jsem nikomu přidělávat starosti a věděl jsem, že se musím postavit na vlastní nohy. Stejně jako mí úspěšní kamarádi, kteří studovali v zahraničí a rodiče na ně byli náležitě pyšní.
Přestože jsem na gymnáziu vynikal, vysoká už procházka růžovou zahradou rozhodně nebyla. Nejhorším obdobím se pro mě stalo zkouškové a následně státnice, kdy mě stres z konce školy, a ne příliš pozitivní vidiny budoucího dospělého života doslova ubíjely. Nevěděl jsem, co chci dělat nebo kam budu směřovat. Stresovalo mě, že jsou všichni kolem mě úspěšní a mně se nedařilo ani najít slušnou brigádu. V té době jsem z nudy a vlastně i stresu začal hrát hry na internetu. A bohužel se z toho velmi rychle stal koníček v podobě úniku z běžného života. Hraní mi do jinak relativně nudného a depresivního života přineslo lehký adrenalin. Ze začátku to bylo vysvobození od starostí, zkoušek nebo psaní diplomky.
Ale později se do hraní ponořil celý můj život
Přestal jsem mít kontakt nejen s přáteli, ale i s rodinou. Celé dny jsem trávil zavřený v bytě a za žádnou cenu jsem se nechtěl vzdát pocitu imaginárního štěstí z výhry. Půjčoval jsem si peníze, které jsem nedokázal splatit, neplatil jsem byt a časem jsem už neměl ani na základní potřeby. Došel jsem až na dno, ze kterého mi nakonec pomohla má rodina.
Začal jsem chodit na odbornou terapii, kde se ukázaly také další problémy, které mě do této situace dovedly. Závislost byla jen špička ledovce, která pomyslně pootevřela dveře do jádra problémů, které jsem si nesl odjakživa. Nyní už vím, že obrátit se na rodinu a požádat je o pomoc neznamená selhání.
Hrajte s rozumem
Důležitá je prevence, aby se lidé mohli o svém hraní zodpovědně rozhodovat a znali rizika, která jsou různě vysoká u jednotlivých typů hazardních her. Proto se Sazka zapojila se svým projektem Hraj s rozumem do vzdělávací soutěže Rozpočti si to!, která pomáhá studentům zorientovat se ve světě peněz a podporuje finanční gramotnost.
„S hazardní hrou se totiž mohou studenti setkat už dříve, než dosáhnou zákonem povolené hranice 18 let, a to například prostřednictvím rodičů nebo kamarádů. Věříme, že pokud studenti pochopí principy her, naučí se zodpovědně rozhodovat a budou mít informace o tom, jaká mohou přinášet rizika, mnohem lépe se v tomto světě v budoucnu zorientují,“ říká tisková mluvčí společnosti Sazka Veronika Diamantová. Snahou Sazky je, aby mladí lidé pochopili, že hraní her je pouze forma zábavy, nikoliv snadná cesta k penězům.
