Richard Král: Jsem sice starý, ale ještě nekončím

Kdyby nebylo trpkého konce, možná by se i extraligový špičkový veterán Richard Král natrvalo přestěhoval z Třince do Mladé Boleslavi. Po sezoně byl ale z klubu „odejit“.

Když jste přišel do Mladé Boleslavi, klub hrál ještě první ligu. Cítíte to tak, že jste ho vytáhl do extraligy?
Myslím si, že mu pomohl do nejvyšší soutěže každý z pětadvaceti hráčů. Takže bych řekl, že i já.

Vy jste tehdy neodcházel příliš v dobrém z Třince, pak se vám nedařilo i v Plzni a naposledy trpký odchod z Mladé Boleslavi.
V Plzni jsem nedával góly, byl jsem chvíli zraněný a celkově se mužstvu nedařilo. Tak to někdy v životě bývá. Nešel bych nikam, kde bych nechtěl být. V Boleslavi jsem byl maximálně spokojený, dobrá parta, fanoušci. Nic mi tu nechybělo.

Vytvořil jste si za tu dobu mezi hokejisty dobré přátele?
Během těch tří a půl let jsem získal několik opravdu výborných kamarádů. Na druhou stranu, nikdy si v hokejovém týmu nemůžete sednout se všemi lidmi a nemůžete si se všemi být blízcí. Na pár lidí budu strašně rád vzpomínat a věřím, že zůstaneme kamarády dál. Samozřejmě, na některé tak rád vzpomínat nebudu.

To mluvíte o spoluhráčích?
To ne. Spíš o těch lidech, kteří se pohybují okolo hokeje.

Kromě Boleslavi jste hrál ve čtyřech extraligových klubech. Dokázal byste ke všem říct nějakou asociaci?
Pardubice. Moje rodné město. Byl jsem tam pětadvacet let. Stále jsou pro mě na prvním místě. Zažil jsem tam celé dětství, hrál jsem tam za žáky, dorost, juniory a prvních šest nebo sedm sezon v extralize. Na to se nedá zapomenout. Bydlí tam rodiče a celá rodina.
Třinec. Deset let hokejového života. Nakonec jsem kousek od Třince postavil barák, takže tam teď bydlím. Je to můj druhý domov. Nyní možná i první. Byl jsem tam i čtyři roky zastupitelem. Zlín. Jeden rok. Docela pohoda, dobré angažmá. Škoda, že jsme se nedohodli na dalším prodloužení smlouvy, ale vzpomínám na to v dobrém. Mladá Boleslav. Až na poslední měsíc, budu vzpomínat v dobrém. Postup byl nezapomenutelný, byl jsem tam spokojený.

Konec vám zkazil celkový dojem ze zdejšího angažmá? Určitě. Bylo to pro mě strašně nečekané a trochu i nefér. Ale to je život.

Stále je to takové nejasné. Smlouva byla platná, ale Král se najednou stal nadbytečným. Nepočítal s vámi trenér Jan Tlačil?
Bylo mi řečeno, že trenér a také vedení klubu.

Říkal jste si, jestli to není věkem? Samozřejmě, jsem starý. Čtyřicet let je na hokejistu strašně moc, ale říkal jsem si kdybych se plácal někde ve čtvrté formaci, hrál pět minut na zápas a dal za sezonu dva góly, neřekl bych ani půl slova. Ta sezona ale podle mě byla docela podařená. Že se nevyvedl závěr celému mančaftu? To se prostě někdy stane. (Král vyhrál kanadské bodování týmu – pozn. red.).

V médiích se objevila informace, že budete hrát za polské JKH GKS Jastrzębie. To oni někde vyvěsili na internet a všichni to přebrali. Já si myslím, že budu někde v Polsku, protože mám nabídky právě z Jastrzębie a ještě z GKS Tychy, ale nic podepsaného není. S Jastrzębie jsem měl dvě jednání a minulý čtvrtek mi volal Jiří Šejba (bývalý trenér Mladé Boleslavi – pozn. red.), protože jde trénovat Tychy, jestli bych tam nechtěl jít hrát. Tuto nabídku zvažuji.

Co rozhodne? Nevím. V Jastrzębie mám ale víc kamarádů. Hraje tam Richard Bordowski z Třince, se kterým jsem velký kamarád, je tam Petr Lipita, který byl i tady v Boleslavi a koučem Jirka Režnar, rovněž bývalý trenér Mladé Boleslavi.

Budete potřebovat polštinu?
Z devadesáti procent polsky rozumím. Tam, kde bydlím, je za kopcem Polsko, takže nářečí je hodně polsko-české. V Pardubicích, kde jsem vyrůstal, jsme navíc ještě za komančů chytali polskou televizi.

Takže do Jastrzębie plánujete dojíždět každý den?
Pokud tam budu hrát, tak určitě. Jeden kluk je dokonce z Třince, takže budeme jezdit z domova. Je to stejné, jako kdybych jezdil z Prahy do Boleslavi.

Několikrát jsme od vás slyšeli, že říkáte: „Tak ještě jeden rok.“ Kolik jich ještě plánujete?
Plánovat nejde. Buď budu mít po sezoně ještě chuť na další, nebo ne.

Co byste chtěl dělat po skončení kariéry?
Ještě nevím. Chtěl bych zůstal u hokeje, ale problém je, že vztahy v Třinci s nejvyšším vedením jsou špatné a asi se jen tak nezlepší. To mě mrzí. Předpokládal jsem, že tam zůstanu u hokeje a přemýšlím, že by mě třeba bavilo i spolukomentování. S Robertem Zárubou jsem se o tom před lety už bavili. Nebál bych se toho, ale uvidíme.

Nedoufal jste, že byste mohl pracovat pro klub v Mladé Boleslavi?
Taková nabídka byla, abych tady pracoval a přestěhoval se sem. Ale nakonec to padlo.

Na jakou pozici měla být tato nabídka?
Bavili jsme se o tom, že bych mohl dělat asistenta a do budoucna třeba manažera. A najednou se to o sto procent otočilo.

Jste známý svou vášní pro golf. Jak jste se k němu dostal?
Poprvé jsem ho hrál v Třinci na trenažeru. Tam jsem se začínal učit, ale v té době jsem si nemyslel, že bych ho hrál nějak víc. Ale když si to jde člověk zkusit ven a povedou se mu nějaké odpaly, je to pěkné a většinu lidí to chytne. Chytlo to i mě a zůstal jsem u toho.

Do tajů golfu jste zasvětil i jednoho boleslavského hokejistu.
To je fakt. Tomáše Nouzu to taky hrozně chytlo.

Jaký máte handicap?
Třináct, ale je to trochu zavádějící. Když chce hrát někdo jen na dobrý handicap, odehraje si to na lehčích hřištích. To já nechtěl.

Máte nějaké oblíbené hřiště?
Ypsilonka v Liberci je nádherná, to je jedno z nejlepších hřišť. V Boleslavi je hezké, ale o něco jednodušší. U nás se mi líbí Ostravice. Jsou tam kolem Beskydy a krásná panoramata.

Dotazník pro Richarda Krále

oblíbené zvíře: labrador
oblíbený nápoj: desítka pivo
oblíbené jídlo: sushi
co umí uvařit sám: spíš minutky a rád dělám rizoto. Mám rád grilování.
neoblíbené jídlo: koprová omáčka s bramborem a vajíčkem film, který ho v poslední době zaujal: Avatar
oblíbená kniha: kdysi jsem četl Mayday, baví mne různé životopisy sportovců jako je Federer nebo Armstrong.
co poslouchá: rock i metal, ale spíš ten melodický
nejlepší vlastnost: jsem cílevědomý a rád vyhrávám
nejhorší vlastnost: nerad prohrávám, ale bývával jsem horší. největší sportovní úspěch v kariéře: extraligu se mi podařit nevyhrálo, takže asi ty individuální. Dvakrát vyhrané bodování soutěže, jednou nejlepší střelec soutěže
sportovní cíl: hrát hokej, aby mě bavil a aby se mi vyhýbala zranění
životní cíl: žít spokojený život
co se moc neví: má zlatou medaili z MS v hokejbale v Litoměřicích v roce 1998.