Ještě dnes vzpomínám, jak mě jejich hebké dlaně hladily po uslzených tvářích.
A když jsem dostal injekci, jak mi podaly lentilku anebo zelený bonpar. Zatímco doktorky občas působily bolest, sestřičky ji dokázaly tišit. A teď? Do jižních Čech jich míří desítky, z Vietnamu. Hmmm. Málem bych litoval, že už nejsem dítě. S Vietnamci mám ale své zkušenosti – nějakou dobu jsem je učil češtinu. Vím, jak jsou pilní, poslušní a zdvořilí. Sestřičky, které míří do našich ordinací, čekají tři semestry češtiny. No, nevím. Obávám se, že je to málo, aby se předešlo případným komunikačním problémům. Například pochybuji, že budou vědět, co to znamená lentilka. A tak si nejspíš vypomůžu pantomimou. Takový kašel nebo bolení zad nebude obtížné napodobit. Ale co třeba hemoroidy?
