Vznik novinky byl co do koncepce zcela evidentně inspirován úspěchem konkurenčního Renaultu Dauphine (podobně jako naše Škoda 1000 MB), co do popularity za ním nijak nezaostala a až do osmdesátých let představovala Simca 1000 na francouzských silnicích zcela běžný jev. Pohonná jednotka s objemem 944 ccm byla uložena podélně za zadní nápravou a skloněna o 15 stupňů vlevo.
Na rozdíl od řady soudobých vozů včetně britského Mini či Hillmanu Imp disponovala snadno přístupným interiérem skrze dva páry bočních dveří, což spolu s prostorným zavazadelníkem přístupným po sklopení opěráků zadních sedadel přispělo k popularitě tohoto modelu také mezi rodinami. Možnost sklápět opěradla však byla bohužel v roce 1967 zrušena a do výroby se vrátila až v roce 1977, tedy krátce před zastavením produkce.
Jízdní vlastnosti nebyly zrovna nejsilnější disciplínou prvních vozů Simca 1000, nicméně ve své době patřily jistě k tomu lepšímu. V roce 1968 prošlo zavěšení zadních kol rozsáhlou modernizací, což jisté potíže se stabilitou odstranilo. Zároveň bylo jasné, že si tento sedan v budoucnu s poměrně slabým „litříkem“ nevystačí, proto se objem začal zvyšovat, nicméně typové označení Simca 1000 zůstalo zachováno.
Ještě roku 1968 nabídku doplnilo provedení Simca 1000 Special s objemem válců zvýšeným na 1 118 ccm následované další verzí opatřenou již novým čtyřválcem s objemem jen 777 ccm a označením Sim4. V roce 1970 následovalo provedení Simca 1000 Rallye, jež se vyznačovalo matově černou kapotou, párem podélných černých pruhů a motorem 1 118 ccm z typu Special, ovšem s výkonem zvýšeným na 54 koní (40 kW).
O dva roky později byl tento motor převrtán až na 1 294 ccm a s výkonem 61 koní (45 kW) vestavěn do vylepšeného modelu Simca 1000 Rallye 1. Stejnou jednotku, ovšem s nepatrně nižším výkonem, dostal zároveň také typ 1000 Special, všechny vozy řady 1000 tehdy obdržely rovněž vylepšené závěsy předních kol. Roku 1973 bylo z výroby vypuštěno základní provedení Sim4 a představila se ještě výkonnější varianta s označením Rallye 2.
