V roce 2006, po třiadevadesáti letech, odehráli fotbalisté Arsenalu poslední utkání na stadionu Highbury.
Pak nastoupili dělníci a technika. Na tribunách i v okolí hřiště postavili byty v projektu Highbury Square. Koncem roku 2009 se do nich stěhovali první majitelé, často z řad fanoušků fotbalového klubu. Nepatrným dílem přispěli k zaplacení nového stadionu.
Lukrativní byty?
Chybějící peníze pro český sport chce získat i Český svaz tělesné výchovy a sportu, který zvažuje prodej strahovského stadionu. Objevily se i návrhy ho zbourat a postavit tam lukrativní byty.
„Jde o dlouhodobý proces, může to trvat řadu let. Zatím je to jen v rovině ideového námětu,“ vysvětluje předseda svazu Pavel Kořán.
Stadion je chráněnou památkou dvou historických epoch, a to prvorepublikové sokolské a socialistické spartakiádní. Uprostřed chátrajícího objektu trénují malí fotbalisté Sparty.
Pozemky jsou i města
Českému svazu tělesné výchovy ale patří na Strahově jen část pozemků, většina je města, které o prodeji nejednalo.
S novou výstavbou nepočítá ani územní plán, velké a drahé pozemky by asi těžko hledaly kupce. „Takhle velkých a silných investorů je málo, takže prodat to jako celek nebude v současné době jednoduché,“ říká prezident Asociace realitních kanceláří České republiky Jaroslav Novotný.
Plány na změny na strahovském kopci nejsou nové. Už před dvěma lety vyhlásil Útvar rozvoje hlavního města Prahy urbanistickou soutěž na návrh budoucího řešení okolí stadionu a celého území Strahova.
Návrhy počítaly s národním fotbalovým stadionem, rozsáhlým vysokoškolským kampusem, s novou národní knihovnou nebo novým sídlištěm.
Strahovský stadion byl ve dvacátých letech dřevěný, jeho autorem byl známý architekt Alois Dryák, který byl také autorem například secesního paláce Langhans ve Vodičkově ulici. Dřevo později nahradil železobeton.
Jde pravděpodobně o největší stadion na světě. Jeho plocha je dvě stě krát tři sta metrů, kapacita 250 tisíc diváků.
