Nostalgií starých časů dýchá malý soukromý skanzen na hanáckém gruntu v Tovačově. O tom, že za domem v Široké ulici vedle hostince Na Lapači je v šopách a stodole ojedinělá sbírka předmětů ze života lidí na Hané, vědí jen zasvěcení. Sběratelé, filmaři a někteří místní. Vrata skanzenu přitom majitel Miroslav Navrátil otevře zájemcům kdykoliv.
Ve skanzenu pojmenovaném Jak se dřív žilo na Hané si prostřednictvím nářadí a nástrojů návštěvníci udělají představu třeba o tom, jak sedláci obdělávali pole nebo čím se dřív jezdívalo. K vidění jsou kočáry i dřevěné vozy, lopaty, vidle, postroje na koně, mlátičky obilí, cepy či trakaře. „Těch mám asi pětatřicet,“ říká Navrátil. Nechybí ani vybavení hanáckých statků od kuchyňského nádobí přes nábytek až po sbírku starých šicích strojů.
Za dvacet let sběratelství shromáždil Navrátil přes tisíc předmětů. „Některé jsou staré sto let, jiné kuriozity přenesou člověka do dob ještě dřívějších, kdy se žilo pomaleji než dnes. Mnohé kousky jsou vzpomínkou na mizející lidová umění,“ líčí sběratel. Exponáty i opravuje, díky pamětníkům se časem naučil některá řemesla. „Třeba dávno zapomenuté lampářství. Potřeboval jsem opravit lampy, které bývaly na kočárech,“ říká Navrátil.
Sběratel příběhů
O předmětech, které má ve sbírce, toho ví spoustu. Informace čerpá z kronik i od lidí, kteří mu exponáty darují. Každá z věcí má svůj příběh. „Například jednu vařečku mi přinesla žena, která s ní vařila a má na ni spoustu vzpomínek,“ dodává Navrátil. Při sbírání starých věcí také objevil, že dřív řemeslníci ukrývali na různá místa do skříní a do kočárů pro ochranu lidí malé sošky Panny Marie.
Sbírku stále doplňuje o nové kousky. Shání je přes inzeráty, některé vyměňuje s jinými sběrateli, občas mu lidé sami staré kousky nabídnou, někdy ho zvou k likvidaci pozůstalosti. Některé exponáty z jeho sbírky jsou umístěné v zemědělském skanzenu v Krčmani nebo v kočárovém muzeu v Čechách pod Kosířem na Prostějovsku.
Sbírat staré věci ze života Hanáků začal Miroslav Navrátil před dvaceti lety. „Každý má nějakého koníčka. Jak říká rázné hanácké přísloví: Každé z nás je jináč blbé,“ směje se sběratel.
Ke svému koníčku se dostal zvláštním způsobem. „Když jsem rekonstruoval dům, všechny staré věci jsem vyházel. Když je člověk mladý, nemá takový vztah k minulosti. Pak jsem si prohlížel staré fotky a byl na nich děda s koňmi. Z nostalgie jsem si pořídil jako dekoraci na dvůr chomout na koně a tím to začalo,“ vzpomíná sběratel.
Předchůdce videa
O tom, který z jeho kousků je nejcennější, má jasno. „Vždy je to ten, po kterém toužím. Až ho seženu, po určité době začnu chtít jiný. Nejcennější kousek se mění,“ vysvětlil Navrátil. Teď patří k jeho nejnovějším přírůstkům třeba litinový kříž ze staré kovárny, který málem skončil ve sběrně.
Zajímavostí a rarit má ve sbírce spoustu. Návštěvníci mohou obdivovat i hodně vzdáleného předchůdce videa, což je v podstatě krabička, v níž se zapálila svíčka a promítaly se přes ni obrázky. Nechybí ani hanácký kroj. „Mám ho od paní, která ho měla naposledy 5. května 1945, když v něm vítala Rudou armádu,“ doplňuje sběratel.
Občas zamíří do jeho skanzenu filmaři před natáčením historických filmů. „Jednou chtěli pro válečnou scénu pětimetrový žebřiňák, který měl při výbuchu shořet. Byl prolezlý červotočem, takže to nebyla žádná škoda. Jindy si půjčovali loukoťová kola k dělu,“ líčí sběratel. Ve skanzenu Navrátil rád přivítá každého návštěvníka. „Hostům jsou vrata skanzenu otevřená kdykoliv. Je ale lepší domluvit si návštěvu předem e-mailem: skanzen1936@seznam.cz,“ dodává Navrátil.
