Zatímco první z trendů je projevem vývoje tetovacího umění, druhý se odráží v přáních klientů.
„Nápisy chce teď poměrně hodně zákazníků. I u nápisů lze sledovat vývoj. Zatímco dřív šlo o písmena ve stylu švabachu, dnes jsou to hodně zdobené nápisy,“ přibližuje tatér Jan Burda.
I nadále podle něj přetrvávávají v přáních zákazníků nápisy čínskými znaky. „Vypadá to ornamentálně. Třeba já bych toho nechtěl být nositelem, ale o tom tetování je. Že si každý vybere to, co chce, co je mu blízké,“ říká Burda.
Dnes je možné pořídit si na tělo skutečné malby s jemně odstupňovanou škálou stínování. „To je, řekl bych, poslední trend. Dají se dělat skutečné obrázky, na rozdíl od dřívějších, které působí jako razítka. Daleko působivější je obrázek, který vystupuje z tmavšího pozadí než dřívější jakoby tmavý flek na světlém pozadí čili na kůži. A také je dnes většina věcí vymýšlená přímo na konkrétní tělo. Jde o to, aby malba korespondovala s člověkem a s křivkami jeho těla,“ vysvětluje tatér.
Na vlastní kůži
Při vyprávění rozkládá svýma potetovanýma rukama, které jsou názorným katalogem vývoje tetování. Od jednoduchých ornamentů přes barevné obrázky po výtvarně opravdu precizní malby. Potetované má i nohy, většinou vlastnoručními pracemi. Každý z tatérů v začátcích zkouší zručnost nejprve sám na sobě, později případně na kamarádech.
„Asi čtyřicet procent veškerého tetování, které mám, jsem si dělal sám,“ usmívá se Burda.
Tetování má od něj i jeho učitel a majitel prvního studia ve městě Zoltán Pazdera. Musel si svého žáka v začátcích nejprve vyzkoušet, zda dělá všechno správně a jak se bude pod jeho rukama zákazník cítit. A jinak než na vlastní kůži to prostě nejde. Jeden druhého ale tetují dodnes.
Přestože barevné tetování není ničím novým, lidé dávají přednost černobílé. „Do barev nemají lidi tak odvahu, nevím proč. Ale když dáte do černobílého tetování barevný prvek, ozvláštníte to, uděláte to tím nové, jiné a každý člověk chce nosit originál. Jde o to, co zákazník dovolí, abychom mu na tělo vytvořili. Proto máme lihové fixy, abychom mu mohli přímo na těle ukázat svou představu, jestli by se mu líbila. Nikdy ale nikoho do ničeho nenutíme,“ upozorňuje Burda.
Vytváření vlastních návrhů, dotváření nekonkrétních představ lidí - třeba i na čtyřikrát opakované konzultaci než se zákazník rozhodne (a současně i tatér ví, že je to to pravé), perfektní práce. To vše má za následek, že se k tatérům do studia v Tyršově ulici lidé vracejí. Až z osmdesáti procent.
O kvalitě a umění tohoto studia svědčí vystavené poháry, které tatéři získali na konvencích (Tattoo Convention). Jde v podstatě o veletrhy tetování, kde se scházejí tatéři, zákazníci, studia předvádějí své umění a odehrává se tu řada soutěží. Protože Pazdera a Burda dnes už konvence spolupořádají a zasedají v porotě, soutěží se už neúčastní.
Nechat si poradit
„Nejdůležitější je, aby si lidi pořádně rozmysleli, co si na sebe nechají udělat a aby si nechali poradit. Hlavně jde o to, aby tetování na nich dobře vypadalo, aby se na obrázek v budoucnu dalo případně navazovat a aby všechno mělo stejnou symboliku, která o nositeli něco vypovídá. Když bude mít člověk různé obrázky jen tak rozházené po těle, bude se on sám cítit také nějak rozházeně. Každý člověk má rád symetrii a harmonii a o to v tetování jde,“ doporučuje Burda.
„Také by si v tom kterém studiu, než si tam sednou na židli, měli pořádně okouknout, jaké práce ve studiu dělají, jaké dělají originály. Tetovací mašinku si totiž dneska může koupit kdokoliv a sekat za peníze obrázky podle katalogu jeden za druhým. My máme jiný přístup - chceme, aby se k nám lidi vraceli, aby k nám chodili rádi,“ uzavírá tatér.
Přitom si začíná připravovat vše potřebné. Za chvíli mu přijde zákazník.
* Co dodržovat při tetování **
1. promyslet si, jaké tetování si člověk chce nechat udělat 2. svou představu důkladně konzultovat s tatérem 3. nechat si poradit - tatér je odborník 4. při ošetřování čerstvého tetování důsledně dodržovat pokyny
