Pojem volný čas mu moc neříká, přesto si nestěžuje. Trenér Aleš Kořínek se věnuje výchově házenkářských talentů v Zubří, druhou část dne tráví ve Zlíně, kde připravuje interligové družstvo.
Kořínkova anabáze u zlínských házenkářek však měla skončit už po půl roce spolupráce letos v lednu. Vedení klubu se rozhodlo, že mladého kouče s platnou tříletou smlouvou odvolá a místo něj angažuje zkušenějšího Antonína Střelce.
Jenže když se házenkářky novinu dozvěděly, odmítly trénovat a postavily se za Kořínka. Pod Střelcovým vedením sice odehrály přípravný zápas, jejich tlak nakonec slavil úspěch a Kořínek se mohl vrátit.
„Bral jsem to tehdy v klidu. Bez jakékoliv zášti nebo naštvanosti. Z devadesáti procent jsem s odůvodněním souhlasil, neměl jsem důvod své odvolání vnímat negativně,“ řekl třicetiletý trenér, který se už chtěl soustředit jen na práci s žáky v Zubří a okolí.
Zaskočené házenkářky však cítily, že změna jejich oblíbeného kouče by ničemu nepomohla. Proto okamžitě daly najevo svůj nesouhlas a začaly vyjednávat s představiteli klubu. Kořínka tato iniciativa překvapila.
„Měl jsem to vyřešené. Pár dní předem jsem tušil, jak to dopadne, takže jsem odvolání velmi rychle přijal. Ale jednání hráček mě hodně rozhodilo,“ přiznal Kořínek. „V tu chvíli jsem nevěděl, co je vlastně správné. Jestli se vrátit, nebo ne. Řešil jsem, jak se k tomu postavit. Ale když se to tak vyvrbilo, nešlo couvnout. Opět jsem přijal veškerou zodpovědnost za družstvo a pokračujeme ve spolupráci,“ poznamenal Kořínek.
Nečekaný a málo vídaný kolotoč už bere s nadhledem. „Byla to výborná lidská zkušenost. Něco, co vás posune dál a co vás naučí, jak se v podobných situacích chovat. V té době se stala spousta dobrých i špatných věcí, něco by člověk určitě udělal jinak,“ pravil kouč. Po lednové kauze se družstvu příliš nedařilo. Kořínek se svou asistentkou a bývalou házenkářkou Zuzanou Juríkovou sledovali, jak tréninková píle jejich svěřenkyň uvadá a kolektiv potřebuje oživit. Proto v týdnu před domácím utkáním s Michalovcemi zvolili tréninky zaměřené na soutěživost. A vyplatilo se. Zlín vyhrál nad elitním slovenským celkem a drží poslední postupovou příčku do českého play-off.
„Chtěli jsme holky nakopnout, vyprovokovat k větší aktivitě a nasazení. S mojí asistentkou jsme přijímali velký podíl viny za to, že všechno není na sto procent, takže jsme museli hledat cesty, co v našem přístupu změnit,“ vysvětloval trenér.
Pro svůj celek připravil ještě jedno překvapení. Ve zlínské hale se i díky němu objevili fanoušci ze Zubří, kteří hlasitě podporovali domácí. Kořínkův výběr porazil Michalovce po nevídané jedenáctigólové šňůře. „Zubří zrovna nehrálo, my nastoupili proti kvalitnímu soupeři, takže lidé přijeli. Pokud by se nám podařilo dostat do play-off, tak bychom něco podobného chtěli opět připravit,“ slíbil mladý kouč.
Právě postup do vyřazovací části je vytyčenou zlínskou metou. K tomu bude potřeba zvládnout především zbývající domácí zápasy do konce interligové soutěže. „Kdo se dostane do play-off, obrovsky si oddechne. Reálně se o čtyři místa bije sedm týmů, z toho dva jsou víceméně jasní. Bude to boj až do konce,“ předpokládá Kořínek, jenž vloni v létě nahradil na zlínské lavičce Dušana Poloze a poprvé v kariéře vede ženský kolektiv.
Ženy jsou tvořivější
„U holek jsem se naučil nové věci, které bych chtěl přenést i mezi kluky a muže. Nemyslím z hlediska herních prvků, ale především z hlediska kolektivního přemýšlení. Naučil jsem se od nich být více pozitivní, ženský kolektiv je více tvořivý,“ míní odborník na mládež.
Už tři a půl roku se věnuje žákům na školách na Valašsku i mladým talentům přímo v zuberském oddíle.
„Tahle práce je pro mě pořád klíčová. Nastavili jsme systém, který by měl zaručit, že děti budeme mít u házené i nadále, což se myslím zatím daří. Odpoledne pak přijíždím do Zlína a plním si povinnosti tady. Moc volného času nemám, ale nevadí mi to. Mám práci, která je pro mě koníčkem. Když člověk dělá, co ho baví, tak tomu musí podstatně více obětovat,“ uzavřel Kořínek.
