Úřadující prezident Spojených států Joe Biden je rozhodnutý usilovat na podzim tohoto roku o znovuzvolení a vládnout zemi další čtyři roky. Historické zkušenosti ukazují, že delegáti Demokratické strany podpoří kandidaturu současného prezidenta prakticky vždy. Navzdory tomu, že radost z toho nemají ani demokratičtí voliči.
Analýza vyšla na Info.cz.
S ohledem na věk Joea Bidena (81 let a v době podzimních voleb už o rok víc) jej v úspěšné obhajobě v rámci primárek může zastavit pouze jeho vlastní rozhodnutí, motivované různými důvody, eventuálně – nechť je toto vnímáno bez jakékoli ironie – smrt sama.
Ačkoli je o výsledku demokratických primárek podle všeho již rozhodnuto, sledovat jejich vývoj má zcela jistě smysl. Ukazují nám totiž, jak silnou podporu má úřadující prezident ve své vlastní straně. Říkají nám také, do jaké míry je strana jednotná v ochotě podpořit svého kandidáta do nadcházejících prezidentských voleb.
Z minulosti totiž známe několik případů, kdy strana úřadujícího prezidenta zůstala „rozhádaná“, a tato skutečnost pak výrazně přispěla k vítězství opoziční strany v prezidentských volbách.
Uveďme si pro ilustraci jeden učebnicový případ stranických primárek, jejichž výsledek determinoval i výsledek prezidentských voleb. V roce 1968 americké voliče napříč politickým spektrem trápila eskalace války ve Vietnamu a neschopnost prezidenta Lyndona B. Johnsona artikulovat jasnou cestu, jak tento konflikt ukončit a zamezit dalším americkým ztrátám.
Prezident Johnson byl hluboce zaskočen, když hned v prvním stranickém „klání“ ve státě New Hampshire zvítězil jen těsně nad svým stranickým rivalem Eugenem McCarthym (v poměru 50 procent Johnson, 47 procent McCarthy), který svou kampaň založil na silně protiválečné „rétorice“.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
