Je to zrovna měsíc, co Národní rozpočtová rada zveřejnila svou prognózu, která označila české veřejné finance za dlouhodobě neudržitelné. Nedojde-li k žádným reformám státních příjmů a výdajů, varovali ekonomové, bude za 50 let českému eráru hodně zle. Od části politické scény včetně vládních stran si za to vysloužili opovržení, až výsměch. Vesměs s argumentem, že hledět 50 let do budoucnosti nemá smysl, protože kdo ví, co se může stát.
Po ekonomech přicházejí statistici. V roce 2100 se podle nich vyrovná podíl ekonomicky aktivních a neaktivních obyvatel, ovšem už kolem roku 2060 budou více než tři miliony Čechů v důchodovém věku. Obě zprávy se hezky doplňují.
Demografie je nejsilnějším argumentem pro zásadní reformy zdravotnictví a důchodů. Takže se dá čekat, že reakce politiků budou podobně posměšné. Vidět za horizont příštích voleb, to se v české politice nenosí. Přitom jde o varovné trendy. Bylo by dobré si připomenout, že ve chvíli, kdy se zmíněné problémy ocitnou ve výhledu jednoho volebního období, bude na jejich řešení beznadějně pozdě.
