Žijeme v úspěšné zemi, kde soudní řízení trvá dvacet let a stavební řízení trvá zhruba stejně dlouho jako v Burkině Faso. Tak nějak by se dalo shrnout vánoční poselství prezidenta Miloše Zemana. Nového nezaznělo moc. Hlava státu zahájila projev obvyklým makroekonomickým souhrnem, který už několik let nemusí na tváři státníkově budit výraznější chmury.
Následoval výčet výzev včetně právě délky soudních a stavebních řízení či rozvleklého budování dopravních staveb. Jako mírnou inovaci zaběhnutého žánru vánočního poselství, který se jinak v letech prakticky nemění formálně ani obsahově, lze vnímat to, že Miloš Zeman rovnou jmenovitě zaúkoloval jednotlivé ministry. Obeznámil tedy národ nejen s tím, že jsou mu bolesti justice i stavebnictví známy, ale vyslovil rovněž naději, že ministryně Dostálová zkrátí stavební řízení, ministryně Benešová zkrátí soudní řízení a „nový ministr“ Vladimír Kremlík, který sedí v úřadu od dubna, zkrátí dobu výstavby dálnic.
Jistě se lze ptát, zda je úkolování ministrů vhodným obsahem vánočního projevu hlavy státu k národu, ale možná chce prezident jen zvyšovat vzdělanost veřejnosti. Je totiž pravdou, že podle posledních čísel CVVM ministra dopravy Kremlíka nezná 57 procent dotazovaných a o ministryni Dostálové nikdy neslyšelo 37 procent respondentů. Tak snad se díky projevu hlavy státu jejich známost poněkud vylepší.
Jistou naději na obsahovou inovaci vánočního poselství představoval moment, kdy se Miloš Zeman pustil do klimatické změny. Naděje však nežila dlouho. Po zopakování otřepaných frází o novém náboženství se prezident obloukem vrátil na starou dobrou známou půdu kritiky obnovitelných zdrojů a po stosedmé přehrál litanii nad rozpočtovými nároky solárních dotací. Naopak kritiku „zeleného bankovnictví“, která by mohla být nová a zajímavá, odbyl půlvětou o ideologii nahrazující ekonomickou rozvahu. Škoda.
Popřát posluchačům a divákům v závěru projevu bolest, bylo inovativní. Míněna byla bolest působená myšlením. Popřejme tedy rovněž prezidentu Zemanovi kromě zdraví a spokojenosti také bolest. Nikdy jindy, jen při vymýšlení příštího vánočního poselství, aby v něm mohlo zaznít něco, co jsme z týchž úst v týchž formulacích už stokrát neslyšeli. Nová témata si zaslouží nové myšlenky.
