Házet klacky pod nohy soukromým vzdělávacím institucím od školek po gymnázia, to jde státu náramně. Ústavní soud včera zamítl stížnost na jeden z nástrojů, jímž mohou kraje ztrpčovat život zřizovatelům soukromých škol.
Šlo o opatření, jež umožňuje krajům odmítnout zápis školy do rejstříku, pokud její založení není v souladu s příslušnými vzdělávacími záměry. Přesněji řečeno pokud hrozí, že do soukromé školy by – nedejpámbů – chtěly chodit děti, které by pak chyběly ve školách veřejných. Budiž, o protiústavní věc nejde, pravil soud, což nelze než respektovat.
Ekonomové by řekli, že stát dokáže docela efektivně regulovat soukromé vzdělávání na straně nabídky. Ještě by bylo hezké, kdyby dokázal stejně efektivně snížit také poptávku. Ta vzniká kvůli tomu, co soukromé školy dokážou rodičům a dětem poskytnout, zatímco ty veřejné nikoli. Tuto propast se bohužel státu ani krajům zmenšovat nedaří.
