Krizi Severoatlantické aliance si většinou představujeme jako test v podobě napadení Pobaltí. Může však nastat plíživěji. Projevem koroze aliance je situace, kdy si její člen pořizuje protiraketový systém od země, kterou jiní členové považují za nepřítele číslo jedna. Nejde jen o formální ruské vítězství, ale i o technické problémy. Při zavádění S-400 v Turecku navíc hrozí únik informací.
Stále není jasné, jak pakt zareaguje. Americký prezident Trump osciluje mezi pohrůžkami a výroky, že vše je Obamova chyba. Jisté je, že NATO Turky potřebuje, přinejmenším jejich leteckou základnu Incirlik.
Může se zdát, že jde jen o další hru prezidenta Erdogana, problém je ale hlubší. Pro Ankaru jsou největším rizikem Západem vychvalovaní Kurdové. Je zcela zřejmé, jak moc se v rámci aliance pohled na hrozby liší. NATO by možná pomohla reforma, která by zohlednila různé regionální zájmy členů. Trump ale nepůsobí jako vizionář kolektivní obrany.
