Stratégové, investoři i poradci v Asii, USA i jinde se mohou mýlit. Spíš bych jim ale věřil.
Úvahy o rozdělení ČEZ dávají smysl, pokud by šlo o dělení na strategicky významnou a neperspektivní část po vzoru významných evropských utilit. Jenomže z toho, co jsme si o modernizaci struktury ČEZ mohli zatím přečíst, je zřejmé, že by mohla proběhnout podle úplně obrácené logiky. To je špatně.
Velcí hráči jako RWE či E.ON vyčlenili z majetku části, které slibují perspektivní byznys, a zaměřují se na ně: obchod, energetické služby, provoz sítí a obnovitelné zdroje. Doly, uhelné a jaderné elektrárny se pro ně stávají přítěží, které se zbavují.
Vedení ČEZ chystá něco jiného. Prověřuje variantu samostatného podniku, kterému nadělí do vínku špinavé elektrárny, papírové projekty nových jaderných bloků a otázku, kde sehnat stamiliardy potřebné k jejich výstavbě. Naopak úspěšná divize ESCO, které má podle šéfa ČEZ „nakročeno stát se jedničkou v poskytování komplexních energetických řešení soukromým i státním subjektům ve střední Evropě“, se možná prodá. Neperspektivní část se starou energetikou by ČEZ hodil na krk státu.
ČEZ už asi nikdy nebude mít v energetice tak dominantní pozici jako donedávna. Podíl na výrobě elektřiny mu čím dál rychleji ubírají sami její spotřebitelé – domácnosti, soukromníci, podniky i obce. Ti všichni si začínají elektřinu vyrábět sami v pár panelech na střeše nebo koupí podílu v bioplynce, vodní či větrné elektrárně za humny.
O současné i budoucí podobě energetiky čtěte v magazínu E15 Premium s názvem Energie Česka. Objednávejte zde >>>
I v nové, na decentralizaci založené energetice ale má ČEZ stejně jako další giganty své výrazné místo. Je potřeba modernizovat sítě pro obousměrný přenos proudu. Stavět a udržovat infrastrukturu pro elektromobily. Na klíč dodávat střešní fotovoltaiky i s financováním. A také se podílet na dražších obnovitelných projektech či provozovat záložní zdroje. Přesně o to usilují konkurenti z Innogy nebo E.ON.
Výroba energie z obnovitelných zdrojů ve světě totiž rychle roste: hlavně ze stále levnějších větrných a solárních elektráren. Masivně do nich investují asijské státy v čele s Čínou a také Spojené státy. EU svou někdejší pozici lídra čisté energetiky před lety ztratila, leč nové vedení Francie to chce změnit. Prezident, premiér a ministr energetiky společně hned po nástupu ohlásili, že do pěti let chtějí mít v zemi nové obnovitelné zdroje o výkonu 26 bloků Temelína. Zároveň se má do roku 2025 snížit podíl jaderné elektřiny z dnešních 75 na 50 procent.
V Česku by šlo z obnovitelných zdrojů už ke konci příští dekády získávat klidně i čtvrtinu energie. Podle výpočtů Wuppertalského institutu může Česko v roce 2050 pokrýt 95 procent své budoucí spotřeby elektřinou z obnovitelných zdrojů, z čehož asi desetina by pocházela z dovozu. Zbytek zajistí plynové elektrárny. Dilema o závislosti na dovozu energie aktuálně zní: buď budeme dovážet ohromná kvanta jaderného paliva z Ruska či USA, anebo rovnou elektřinu, ale jen desetinu spotřeby, a navíc od nejbližších partnerů – z okolních států EU.
Přesto stálý výbor pro jadernou energetiku zběsile zadává Danielu Benešovi zpracování analýz. Ta o dělení ČEZ je poslední v řadě. Analýzy mají pomoci vládě vyřešit otázku, jak postavit nové jaderné bloky v době, kdy se rozestavěné projekty prodražují na násobky původních rozpočtů, protahují se jejich termíny anebo jsou rovnou odpískávány. V době, kdy podíl jaderné energie ve světě setrvale klesá stejně jako počet nově rozestavěných bloků.
Energetičtí stratégové, investoři a poradci v Asii, Francii, USA i jinde se mohou samozřejmě mýlit, když sázejí na budoucnost založenou na obnovitelných zdrojích a decentralizované energetice. Kdybych ale byl na místě zodpovědných politiků v tuzemsku, věřil bych jim a snažil se podpořit demokratizaci energetiky. Domácnosti i stát z toho budou profitovat. V opačném případě hrozí, že se Česko uvrtá do stamiliardových ztrát.
Autor je předsedou Komory obnovitelných zdrojů energie
