Akcie, měny & názory Michala Skořepy: Fackovací panák na Bosporu

Pádu turecké liry využívají především turisté. V Istanbulu skupují luxusní zboží všeho druhu.

Pádu turecké liry využívají především turisté. V Istanbulu skupují luxusní zboží všeho druhu. Zdroj: ČTK

Pádu turecké liry využívají především turisté. V Istanbulu skupují luxusní zboží všeho druhu.
Pádu turecké liry využívají především turisté. V Istanbulu skupují luxusní zboží všeho druhu.
Pádu turecké liry využívají především turisté. V Istanbulu skupují luxusní zboží všeho druhu.
4
Fotogalerie

Turecko zažilo před týdnem horké chvíle. Vůči dolaru jeho měna oslabila v jednu chvíli o 18 procent za den. Problém turecké ekonomiky je, že v sobě kombinuje dvě slabiny.

První je deficit běžného účtu platební bilance financovaný na dluh. Například někdejší český deficit běžného účtu byl financován mnohem více přímými investicemi cizinců do kapitálu českých firem. Takový postup naznačuje víru ciziny, že domácí ekonomika má před sebou solidní budoucnost. Pokud ale cizí investoři spíše poskytují úvěry, jako tomu bylo a je v případě Turecka, jde o výraz investiční opatrnosti: dluh je jednoho dne splatný a pak je možné svou investici přesunout někam úplně jinam.

Druhou slabinou Turecka byla v posledních letech čím dál mizernější hospodářská politika: fiskální deficity, a hlavně Erdoganův krátkozraký tlak na tureckou centrální banku, aby nezvyšovala úrokové sazby, ačkoli inflace začala šplhat vysoko nad inflační cíl.

Obecně může ekonomika žít s jednou z těchto slabin: může žít se zahraničními dluhy, pokud má dobrou hospodářskou politiku, nebo se špatnou hospodářskou politikou, ale bez zahraničních dluhů. Kombinace obou slabin však dělá z ekonomiky fackovacího panáka mezinárodních finančních trhů.

Před týdnem dostalo pořádnou facku tohoto typu právě Turecko, přičemž podnětem byla makroekonomicky zatím nijak fatální hrozba amerických sankcí kvůli zadržování pastora Brunsona. Po onom profackování se situace zdánlivě trochu uklidnila, mimo jiné i díky tomu, že turecká centrální banka opakovaně odmítla poskytnout tureckým bankám likviditu za obvyklou sazbu, čímž je donutila si u ní likviditu vzít za dražší sazbu. Nepřímo tak zvýšila úrokové sazby. Dokud se ale k politice nízké inflace a dalším potřebným krokům nepřihlásí plnou vahou svého úřadu samotný prezident Erdogan, další facky Turecko určitě neminou.

Autor je ekonomem ČS