Václav Klaus znovu připomněl, jak bude složité shodnout se na pravomocích přímo voleného prezidenta. Nepůjde jen o jeho přímo sepsaná práva a povinnosti, ale i o nejasná místa ústavy. Využíval je už Václav Havel, nyní v mnohem nebezpečnějším množství jeho nástupce.
Také Havel občas nepodepsal zákon, ale šlo o ty, které vetoval. Klaus nepodepisuje kdeco a z role „notáře“ se nepřijatelně posouvá do role konečného arbitra legislativy. Nejde samozřejmě jen o podpisy zákonů. Klaus takto zažil kvůli nejasné ústavě hvězdné chvíle s Lisabonskou smlouvou, případně roky vytrval ve svém odporu jmenovat „příliš mladé“ soudce.
V parlamentu by si tedy neměli hledět jen přímo stanovených povinností lidem voleného prezidenta, ale také mnoha nejasných procedur v ústavě. Pokušení dělat hloupého a vykládat si osamoceně ústavu proti názoru většiny ústavních právníků je totiž na Hradě zjevně příliš veliké.
