Strojvedoucí, co neumí řídit vlak. Zmrzlinář, co natočí dětem porci tak, že se chladivá pochoutka vzápětí octne na zemi. Inženýr, co nefandí matematice. Prodavačka, která vrátí špatně peníze. Doktor, co píše recepty bez pochopení příčiny. Učitelka, která nade vše miluje svůj vlastní klid. Taková je odvrácená tvář ekonomiky přecpané lidmi – zaměstnanci. Taková je odvrácená tvář Česka, země s nejnižší nezaměstnaností v unii.
Ten umí to a ten zas tohle, zpívá se v jednom legendárním songu. Problém nastane v okamžiku, kdy se masa začne cítit natolik za vodou, že chce najednou všeho až příliš. To je ve stručnosti podstata současného českého štěstí v neštěstí.
Poctivě uspokojit poptávku už prostě v zemi dost dobře nelze. Nekvalitní kvantita zesměšňuje kvalitu, a to za všeobecného růstu cen. Tužba po hospodářské opravdovosti z časů recese je proto stále palčivější.
