Senátoři se opět budou zabývat vlastním návrhem na zavedení jednokolové volby členů horní komory, stejný závazek má v programovém prohlášení i vláda. Každý z návrhů pracuje s jiným systémem volby, leč argumenty jsou shodné – ušetří se peníze a ke druhému kolu voleb stejně nikdo nechodí. Ano, uspořádat volby něco stojí. Je to ovšem také nejdůležitější věc, která se ve státě děje. Zkoušet na ní ušetřit pár desítek milionů je laciné. Nejlevnější by ostatně bylo nepořádat volby vůbec.
Že lidé k senátním volbám nechodí, je také fakt. V posledních trojích senátních volbách nepřišla ke druhému kolu ani pětina voličů. To je smutné.
Senát už mnohokrát zafungoval jako pojistka proti legislativnímu fanfarónství poslanců, v současné době se navíc stává klíčovou pojistkou ústavnosti, protože ve sněmovně mají pohodlnou ústavní většinu strany, které k vývoji po roce 1989 necítí pražádnou nostalgii. Pořádně předestřít voličům tento příběh by bylo rozumnější a poctivější než vytahovat exotické volební modely z Austrálie. Ale, pravda, složitější.
