Dá se pochopit, že když ministr vnitra požádá ministra spravedlnosti, aby mu „půjčil“ pár lidí z vlastní gesce, ministr spravedlnosti neodmítne. Přesto Chovancův nápad povolat Vězeňskou službu, aby pomohla s hlídáním utečenců v detenčních zařízeních, vůbec není šťastný.
Chovanec a celá vláda si celkem právem stěžují na způsob, jímž byly v Evropě přijaty kvóty pro jednorázové přerozdělení desítek tisíc imigrantů. Je pravda, že v tomto případě padla většina dosavadních nepsaných pravidel pro evropská jednání. Jak to ale působí, když se evropského kinderstube dovolává vláda, která k uprchlíkům, kteří se dopustí maximálně přestupku nedovoleným překročením státní hranice, přistupuje jako ke zločincům?
Zavírání těchto lidí včetně dětí za žiletkové dráty, jen aby kvůli nefungujícím byrokratickým procedurám byli po pár týdnech stejně znovu propuštěni, je přinejmenším zavrženíhodná praxe. A výpomoc „bachařů“ při jejich střežení je jen shnilou třešničkou na tomto zapáchajícím dortu.
