Hromadné žaloby mohou pomoci mnoha lidem a brzy budou zavedeny i u nás. Bohužel návrh zákona, jak jej předložil ministr spravedlnosti, není dobrý. Je nastaven tak, aby poškození pokud možno hromadné žaloby nepodávali a svých práv se tak nedobrali. Abychom pochopili, v čem je to špatně, je užitečné si nejprve objasnit, k čemu hromadné žaloby jsou a jaká dilemata musí návrh zákona vyřešit. Je to i ekonomický problém, nejen právní.
Jsou situace, kdy firma protiprávním jednáním způsobí škodu většímu počtu osob – spotřebitelům, akcionářům, sousedům. Třeba účtováním neoprávněných poplatků, uvedením nepravdivých informací v prospektu, vypouštěním škodlivin. Celková škoda je vysoká, ale škoda na jednoho poškozeného malá. Je žádoucí, aby poškození žalovali a firma jim platila: odrazuje to další firmy, aby v budoucnu páchaly obdobné škody (a je to spravedlivé vůči poškozeným).
Z(a)tracená čísla: Tortura české výplatnice
Ale mohou nastat dva problémy: buď poškození žalují, ale vedení mnoha separátních sporů je velmi nákladné. Nebo se poškozeným ani nevyplatí žalovat, protože částka, kterou mohou vysoudit, je příliš malá ve srovnání s náklady na vedení sporu. Přitom ale celková škoda je vysoká, snadno v řádu desítek milionů korun (i více), takže je žádoucí od firmy vysoudit náhradu a budoucí škůdce odradit. Občan asi nechce žít ve státě, kde si někdo může vydělat desítky milionů tím, že kvanta lidí oškube po malých částkách. A podnikatel nechce, aby to jeho bezskrupulózním konkurentům procházelo.
A k tomu slouží hromadné žaloby: všechny malé nároky se spojí, v případě úspěchu se vysouzená částka rozdělí mezi členy skupiny a žalobce (advokát) si bere odměnu typicky jako procento vysouzené částky. Přínosy hromadných žalob jsou tak dvojí: ušetří se náklady v situacích, kdy by poškození žalovali individuálně, a hlavně – vůbec se podá žaloba v situacích, kdy by se to individuálním poškozeným nevyplatilo. Jsou proto důležitým a užitečným právním institutem. Zná je Nizozemsko, Portugalsko, Švédsko, Polsko, další země EU, USA i Izrael.
Hromadné žaloby mají i své problémy – spory to nejsou levné, neboť se jedná o velké částky a je zapojeno mnoho lidí. Je těžké jejich mechanismus dobře nastavit, chyby v nastavení mají negativní dopady. Tím hlavním jsou frivolní žaloby, kdy nárok je slabý, žaloba je nežádoucí, ale i tak se advokátovi vyplatí ji podat, protože má šanci dotlačit žalovanou stranu ke smíru a získat aspoň něco. Klíč je v nastavení „detailů“, jež musejí vybalancovat dvě rizika dvou systémových chyb.
První chybou jsou ony frivolní žaloby. Riziko jejich vznášení se zvyšuje, pokud je například odměna advokáta příliš štědrá, je-li nastaven velmi benevolentní režim opt-out, žalobce nemusí hradit náklady žalované strany v případě neúspěchu a jsou-li podmínky pro přípustnost žaloby měkké.
Druhou chybou jsou nepodané žaloby. Riziko, že lidé oprávněné žaloby podávat nebudou, vzniká, pokud je například odměna advokáta příliš nízká, je-li nastaven administrativně komplikovaný režim opt-in, musí-li žalobce v případě neúspěchu hradit náklady protistrany a jsou-li podmínky pro přípustnost žaloby příliš přísné.
Původní návrh vypracovaný odborným aparátem ministerstva spravedlnosti se snažil tato dilemata rozumně vybalancovat. Další úpravy už byly vedené na základě čistě politického zadání za Babišovy vlády i za vlády dnešní. Posouvaly návrh už jen jedním směrem: tak, aby se zcela eliminovalo první riziko, aby ani náhodou nebyla podána jediná frivolní žaloba. Výsledkem je maximálně vysoké druhé riziko, že hromadné žaloby zůstanou jen na papíře.
Autor je ekonom, působí na Právnické fakultě Univerzity Karlovy jako vedoucí katedry národního hospodářství. Je členem Národní ekonomické rady vlády
