Což je myšlenka, která mezi babišovci a jejich příznivci stále žije. Pro sociální demokracii je bezesporu mnohem výhodnější nechat lídra hnutí, aby se vařil ve vlastní šťávě, a tiše čekat, jak asi (ne)zaberou opatření proti daňovým únikům. Při slibně rostoucí ekonomice si nejsilnější vládní strana může takovou nečinnost klidně dovolit. Její volební sliby se zdárně naplňují, „peněz je na ně dost“. A když kontrolní hlášení DPH a elektronická evidence tržeb zaberou, taky dobře.
Leč popořadě. Ekonomice se daří, rozpočet slibně tyje z korporátních daní. Těžko by se vysvětlovalo, proč se vlastně měly sazby zvedat. Dráždit velké firmy, které se odporem ke zvyšování daňové zátěže nijak netají, by momentálně bylo politicky kontraproduktivní. Sympatie řady podnikových šéfů k Babišovi a ANO pramení právě z volebního slibu hnutí, že daně se zvyšovat nebudou.
Přímá podpora velkopodnikatelů některé z nich přivedla až na kandidátky hnutí. A právě v těchto vodách, do nichž patří například i bankéři, loví Babiš také nové kandidáty do dalších parlamentních voleb. Těch, které by ho měly vynést do premiérského křesla. Pro ČSSD by naproti tomu ztráta byť jen určité části této politicky vlivné skupiny mohla být hotovou katastrofou. A to nejen výhledově při volbách do dolní parlamentní komory, ale už při blížících se volbách krajských.
Nynější obrat v oblasti daní neznamená, že sociální demokracie mění dlouhodobou strategii. Jen na okraj, třeba s bankami šéf ČSSD bojoval už jako ministr financí. Záměr více zdanit firmy a zavést sektorovou daň socialisté neopouštějí. Jen vyčkávají na vhodnější okamžik pro uskutečnění své letité ideje. Čím ji nejspíš hodlají v budoucnu podpořit, už partajní šéf naznačil. Je to bohulibý plán dosáhnout v příštím volebním období vyrovnaného státního rozpočtu. Proti tomu se těžko co namítá. Zní to dobře a záměr zvyšovat daně dostává luxusnější balení.
ČSSD musí našlapovat opatrně. Detailní pohled na výsledky minulých sněmovních i komunálních voleb říkají, že Andrej Babiš dokázal oslovit jak pravicové, tak levicové voliče. Teď úspěšně balancuje ve středu s občasnými výpady vpravo. Natolik opatrnými, aby mohl kdykoli cuknout. Jak dlouho takový balanc udrží, se dá těžko odhadnout. Ale je to obtížná poloha, to bez debat. Stejně nepříjemný je fakt, že uvnitř hnutí sílí hlasy, aby se ANO jasněji profilovalo. I to jsou důvody, které v lídrovi živí představu výhodnosti předčasných sněmovních voleb. Socialisté to vědí a jejich protitah má logiku.
