S narůstající proočkovaností světové populace proti onemocnění COVID-19 a stejně tak s pokračujícími gigantickými stimulačními balíčky se stále častěji mluví o znovunastartování globálního růstu a s ním o nutně spojené inflaci.
V důsledku očekávaného růstu cenové hladiny pak mezi investory rezonuje rotace od takzvaných růstových akcií k akciím hodnotovým. Zatímco první skupina, mezi jejíž tradiční zástupce patří technologické společnosti, byla poslední desetiletí konstantně na předních příčkách výkonnostních žebříčků a pandemie je – snad až na výjimky v podobě výpadků subdodávek komponent – tolik nezasáhla, spíše naopak, druhou skupinu, tradičně banky a energetické společnosti, investoři dlouhodobě podceňovali.
Nyní se však podle mnoha analytiků karty obracejí. Pominu-li akademickou diskuzi nad tím, pro kterou skupinu mají rostoucí úrokové sazby zásadnější vliv, zda více ovlivňují růstová očekávání, nebo spíše očekávání ziskovosti, restart světové ekonomiky a nárůst inflace určitě jistou rotaci přinesou. Minimálně tím, že tradiční společnosti mohou rostoucí ceny vstupů zcela přenést na koncové spotřebitele, a naopak budoucí – mnohdy nejisté – zisky rychle rostoucích inovátorů jsou pak diskontovány vyšší sazbou s vlivem na jejich ocenění.
Z vysokých úrokových sazeb nejvíce těží banky, z obnovení ekonomické činnosti pak dodavatelé energií a nerostných surovin a z konce lockdownu se bezesporu rychle otřepou i provozovatelé maloobchodní sítě.
Velcí institucionální investoři pak opravdu budou navyšovat podíl této skupiny ve svých portfoliích. Zároveň bych ale nepodceňoval ani skupinu druhou, a to díky enormnímu nárůstu počtu retailových investorů, kteří stále tíhnou s vidinou rychlého zbohatnutí právě k novým technologiím a start-upům obecně. Proto nás v nejbližší budoucnosti čeká výrazná a mnohdy zdánlivě iracionální volatilita.
