Často se v debatách v médiích a na sociálních sítích odkazuje na Německo, kde se vše dělá tak nějak lépe, což samozřejmě není a nemusí být pravda. Kvůli chybějící vakcíně si dnes Němci stěžují na laxnost státu úplně stejně jako Češi.
Podobné problémy se ale objevují i jinde, například v oblasti regulace médií veřejné služby. Ta je sice v Německu organizována sofistikovaněji a kontrola nad ní na rozdíl od českého prostředí nemá dlouhodobě politický charakter, pokud jde ale o peníze, podobnosti tu v poslední době jsou.
Provozovatelé veřejné služby nemohou prosadit zvýšení povinných vysílacích poplatků pro občany, což začíná omezovat jejich provoz. Německé veřejnoprávní rozhlasové stanice proto začaly rušit externí práci na dohody a odkládají i posilování digitální sítě DAB+. O pravidelnou spolupráci přijdou tisíce lidí, ale kvality programu se to údajně nedotkne, což se teprve uvidí.
Problém je to podobný jako v Česku. Koncesionářské poplatky za televizi a rozhlas se v ČR zvyšovaly naposledy před třinácti lety a ceny se za tu dobu výrazně zvýšily. Podobně argumentují i němečtí vysílatelé: rostou ceny, rozšiřují se technologie, potřebujeme alespoň trochu přidat. Patnáct spolkových vlád na toto volání o pomoc slyšelo, Sasko-Anhaltsko se postavilo proti, protože místní vládnoucí CDU považuje vysílání za drahé. A tak se zvýšení poplatků odkládá minimálně do té doby, než německý Ústavní soud rozhodne o stížnosti vysílatelů.
V tom je německý případ jiný. Na Ústavní soud se kvůli poplatkům za ČT a ČRo ještě nikdo neobrátil. Stejné jsou naopak bagatelní sumy, o nichž se vede tak tuhý spor. V Česku je to zvýšení o pět až deset korun za rádio, v Německu o 86 centů, tedy o 22,50 koruny. Vskutku zásadní problém. Je to jako všude: ve hře je politika, o peníze a o rozhlas jde až na posledním místě.
Autor je splupracovník redakce
