Co ukázala koronakrize o německém školství? Už při první vlně pandemie se ukázalo, že školy, zejména základní, nejsou připraveny na moderní způsoby výuky. Někde chybělo vybavení, zvláště pro děti méně majetných rodičů, jinde nestíhali učitelé, kteří se v digitálním světě nepohybovali jako doma. Druhá vlna tyto problémy ještě prohloubila. Hlavní otázka teď zní: jak rychle znovu otevřít základní školy, především první třídy?
Deník Frankfurter Allgemeine Zeitung problému věnoval dlouhý rozhovor s Andreasem Schleicherem, jenž má v rámci OECD na starosti srovnávací testy PISA, kterých se účastní i české Foto shutterstock děti, naposledy s poměrně značným úspěchem. „Německo je v digitalizaci deset let zpátky,“ říká pro mnohé možná překvapivě Schleicher. Připouští ale, že řada německých škol se ve výuce na dálku neztratila a odvádí v krizi vynikající práci.
„Od těchto škol by se měly ostatní školy učit. Jenže dobrá řešení se v Německu nešíří. Ve školském systému tečou informace převážně shora dolů, jen někdy i opačně, ale nikdy ne střídavě tam a zpět, jak by to mělo být,“ stěžuje si Schleicher. Problém je podle něho v nedostatečné svobodě škol, které se za sebe rozhodují jen ve třinácti procentech případů, zbytek jsou rozhodnutí nadřízených úřadů. Pro tvůrčí učitele není taková úřednická svázanost lákavá, laxnějším však rigidní systém bez větší odpovědnosti vyhovuje.
I Čína je svobodnější
„Být učitelem v Německu je finančně atraktivní, ale intelektuálně nikoli. Musíme pro učitele vytvořit svobodný prostor a možnost kariérního postupu. Belgie a Nizozemsko jsou dobré vzory. Každá škola tam má vlastní filozofii a vyměňují si zkušenosti. Když tam má učitel dobrý nápad, může už druhý den cokoli,“ míní Schleicher. Učit se dá ale i od Číny, i tam je podle něho širší prostor pro učitelskou tvořivost.
„V Číně jsem navštívil některé školy. Učitelé tam využívají inovativní pedagogiku a nejnovější techniky. Tak jsem se jich ptal: Máte to autorizováno? A ředitel školy mi řekl: V Číně je hodně věcí zakázáno a hodně věcí není povoleno. V té šedé zóně spočívá naše šance,“ vysvětluje Schleicher, který je přesvědčen, že nově objevené postupy výuky během koronakrize se musejí stát samozřejmostí i po pandemii.
Konec je ale ještě hodně daleko. V Německu se intenzivně probírá možnost návratu dětí do škol. Schleicher je nejen jako zástupce OECD, ale i jako pedagog všemi deseti pro: „On-line výuka je zejména v prvních ročnících základních škol problém, učitelé tu hrají velkou roli jako pomocníci, kteří jsou vždy po ruce. Učení není jen přenos vědomostí, nýbrž především sociální proces. Musíme najít rovnováhu mezi vzděláním a ochranou proti infekci.“
Pro Schleichera je dobrý příklad Francie, kde se navzdory vysokým číslům nově nakažených dál chodí do školy. „I Francie omezila život, v těchto dnech dokonce více než Německo. Přesto zůstávají školy otevřené. Právě proto jsou omezené jiné kontakty.“
Jak naložit s věděním
Německé školství se stejně jako české dlouhodobě potýká se změnou školních povinností, respektive s tím, co na začátku 21. století ve školách učit. Jak se přizpůsobit rychlému dění kolem. Děti na základní škole mají podle posledního srovnání PISA slušné znalosti v přírodních vědách, dobré jazykové znalosti, učí se jeden až dva jazyky, o jiných kulturách toho ale vědí málo.
„Němečtí žáci jsou dobří v opakování hotových vědomostí. Ale mnoho patnáctiletých nedokáže myslet jako přírodovědec. Neumějí koncipovat experiment, nedokážou rozlišit fakta od názorů, hypotézy od výsledků,“ říká Andreas Schleicher z OECD.
Nabízí řešení velmi podobné těm, o kterých se už dlouho hovoří v Česku: „Moderní svět nás už neodměňuje pouze za to, co víme – všechno ví přece Google. Odměňuje nás za to, co s tímto věděním umíme udělat. Ale právě tady to vázne. A když to chceme měnit, začínají problémy.“
