Okurková sezona zatím nevypukla ani v Německu, ačkoli horké počasí línému nicnedělání nahrává. Není to dáno jen válkou a starostmi o plyn na letošní zimu, které ženou politiky k větší aktivitě. V zemi automobilů se odehrálo něco velmi zásadního, a to nejen pro Německo, ale i pro celý svět, Česko nevyjímaje. Nečekané personální zemětřesení, a to přímo v největší automobilce světa, ve Volkswagen Group.
Od září už VW nepovede třiašedesátiletý Herbert Diess, který opouští čelo firmy po více než čtyřech letech. Nahradí ho skoro o deset let mladší Oliver Blume, který dosud vedl značku Porsche. Tu povede i nadále, jen si k tomu ještě přibere celý koncern. Svůj konec nečekal ani Diess, který ještě dvě hodiny před oznámeným koncem dával na sítě posty o začínající dovolené. Po ní se sice do podniku na chvíli vrátí, ale od září už bude ve firmě pouhým poradcem. Je to pro Diesse odměna za odvedené služby, zjevně i jistá ochrana VW před příliš snadným odchodem bývalého šéfa ke konkurenci.
Všechny spekulace o Diessově odchodu mluví stejně: proti jeho setrvání ve funkci byli všichni členové dozorčí rady, aktivní byly hlavně obě vůdčí rodiny koncernu, rodina Porsche a rodina Piëchových. Blume je naopak jejich velkým oblíbencem, takže je spíše otázka, proč Blume tak dlouho čekal na vůdčí pozici v koncernu.
Příliš pomalý přerod
Herbert Diess dostal šanci na transformaci firmy, především technologickou a dodavatelskou. Sám je velkým zastáncem elektrických automobilů a tuto strategii také intenzivně prosazoval. Volkswagen se měl stát světovým lídrem ve výrobě elektroaut. Podle majitelů firmy se ale Diessovi nedařilo tak, jak by si představovali, a proto zasáhli.
Co přesně vlivným rodinám vadilo? Bylo toho víc. Když se nejprve vezmou skutečně věcné námitky, jde především o osamostatnění VW v dodávkách důležitých komponent. Zadrhnutí globálních dodávek čipů a dalších důležitých součástek včetně baterií, k němuž došlo během covidových lockdownů a světový obchod se z toho dodnes nevzpamatoval, přimělo vedení VW k masivní investici do vlastní výroby těchto dílů. Zároveň i do vývoje vlastního rozsáhlého softwaru, kvůli čemuž vznikla dceřiná společnost Cariad. Majitelé VW jsou ale přesvědčeni, že tato operace, jistě dost náročná, probíhá pomaleji než u konkurence.
Šéf, který neuměl komunikovat
Možná ale bylo vše jednodušší. Diess zřejmě podcenil důležitou diplomatickou komunikaci s akcionáři, kteří se údajně často dostávali do situace, kdy museli řešit problémy, o nichž je Diess tak úplně neinformoval. Dozorčí rada, tvrdí koncernové zdroje německých médií, si delší dobu stěžovala, že management nestojí za svým šéfem, protože ten není s to kolegy přesvědčit o tom, že se jde správným směrem. Přesněji řečeno, Porscheovi a Piëchovi měli za to, že management je více rozhádaný a plný konfliktů a netáhne za jeden provaz.
S komunikací s majiteli nebude mít nový šéf Oliver Blume jako rodinný oblíbenec velké problémy. Horší to bude s nedodělky po Diessovi. Bude muset urychlit přechod na soběstačnost ve výrobě klíčových strategických dílů pro elektroauta a také uspíšit přípravy na úplný přechod na výrobu elektrických aut, která by měla od roku 2035 definitivně ovládnout trh. Blume bude pokračovat v Diessově strategii, a to přesto že sám velmi intenzivně lobboval za prosazení e-benzinu a e-nafty, především u sportovních a speciálních vozů. Je to právě teď taková malá Blumeho aféra těsně před startem ve vedení největší automobilky světa. Němečtí novináři totiž přišli na to, že Blume osobně tlačil na současného ministra financí Christiana Lindnera, aby se podpora e-paliva dostala do koaliční smlouvy vládní semaforové sestavy. Lobbing v rámci FDP byl zřejmě ještě širší, otázkou je, zda to nějak ubližuje Blumemu v očích majitelů VW. Spíše se zdá, že ne a že byl za svou tehdejší aktivitu v zájmu Porsche ještě pochválen.
Až se zima zeptá…
Německo má v létě kromě lobbingu VW ve vládě či výměny největších šéfů německé ekonomiky prozaičtější starosti. Strach z těžké zimy, vyvolaný ruským politickým plynovým vydíráním, vedl k boomu v prodeji neplynových zařízení, která dokážou v zimě zatopit. Kupují se elektrické kotle, ale i přímotopy či pouhé ohřívače vzduchu. Větší zájem je podle statistik i o obnovení nárazového krbového topení. Němci chtějí být připraveni na nejhorší a doufat v nejlepší, přesně jak je vyzýval ministr hospodářství a ochrany klimatu Robert Habeck. I ve 21. století se tedy naplňuje staré pořekadlo: „Až se zima zeptá, cos dělal v létě…“ Němci budou mít v této otázce čisté svědomí, ostatně jako Češi, kteří stihli vykoupit krbové vložky, kotle a dřevo na topení na dlouhé týdny dopředu.
Autor je spolupracovník redakce
