Člověk by čekal, že ze stránek novin a obrazovek zpravodajských televizí dostane informace, které mu pomohou dobu pochopit, zorientovat se v ní a na základě toho nějak jednat. Mediální teorie takové chování médií označuje jako „funkci informační“.
Groteskní je, že právě v této době se média chovají zcela jinak a raději lidem nabízejí rozverné zprávičky. Dozvíme se téměř o každém pohybu a myšlenkovém pochodu(!) jedné gorily, obsah snů domácích mazlíčků nebo příběh klokana pobíhajícího kolem dálnice. Ani jedno z toho jsem si bohužel nevymyslel. I takové chování médií teoretici popsali – funkce eskapistická, tedy lidé prostřednictvím médií unikají od pochmurné reality. Nic proti tomu. Jen je s podivem, že tak činí média zpravodajská, nikoli zábavná. Otázkou navíc je, zda celé pachtění po odhalování viníků v kauzách, kde jde až o stovky tisíc korun, není také jen taková legrácka ve srovnání s blížícími se problémy.
Ještě podivnější ale je, že právě „zábavná“ média přicházejí s mnohem jasnější verzí reality než ta zpravodajská. Ve filmu se projevuje nejdříve – v Česku skončila nadvláda komedií a přicházejí díla jako Vendeta či Ptáčata (o jejich kvalitu nejde, spíše o to, jakou verzi reality vykreslují). Knihy se nechtějí nechat zahanbit a v poslední době stále častěji vycházejí různé variace na téma konec civilizace. Zatím jde především o teoretické studie (například český příspěvek Kolaps a regenerace: Cesty civilizací a kultur od Miroslava Bárty, Martina Kováře a kolektivu či Vanished Kingdoms: The Rise and Fall of States and Nations od britského historika Normana Daviese).
Ale jistě nás čeká mnoho beletristických prací na stejné téma. Co je tedy legračního na dnešní době? Hlavně to, že se o ní nedozvíte nic z novin ani televize, ale mnohem více z filmů a knih.
