Diskuze o řecké krizi obvykle vyústí v závěr, že jde o pohromu způsobenou Řeckem, již teď musí zbytek Evropy vyřešit.Chyba. Toto je krize eurozóny, v níž Atény nejsou hercem v hlavní roli, ale spíše kulisami. Potíže, s nimiž se nyní představitelé EU a MMF v Aténách potýkají, mají samozřejmě určité typicky řecké příčiny.
Pro začátek daňový systém děravý jako síto. Jenže kdyby to byl jenom řecký problém trápící ekonomiku, jež produkuje asi tři procenta unijního HDP, bylo by možné jej s trochou státnictví hravě zvládnout. Jenže kořeny krize jsou mnohem hlubší, jak napoví pohled na Dublin či Lisabon.
Jde o důsledek chyb v konstrukci měnové unie. Dokud tyto chyby nebudou napraveny, euro se hrozby nezbaví. Na počátku byla maastrichtská kritéria a jejich porušování. Výsledkem je měnová unie se 17 různými fiskálními politikami a 17 různými bankovními systémy. To byl vždy nesmysl, ale bohužel jsme potřebovali finanční krizi, abychom to viděli v plné nahotě.
