Dafoe ovšem novinářům na nedělní tiskové konferenci připomněl, že jak ve filmu, tak především na divadle vystřídal desítky velmi odlišných rolí. I obě oscarové nominace svědčí o šíři jeho rejstříku: získal je za realistické vietnamské drama Olivera Stonea Četa (1987) a za stylizovaný filmařský horor Ve stínu upíra (2000).
„Zajímají mne nekonvenční postavy, hrdinové na okraji, outsideři,“ vysvětlil Dafoe. „To, jak vnímají svět, zpochybňuje to naše vnímání, pomáhá nám pochopit něco důležitého.“
Návštěvníci karlovarského festivalu mohou tleskat hned dvěma z takových hercových stravujících kreací - italskému filmaři, kterého Willem Dafoe ztvárňuje v životopisném snímku Pasolini, a rebelskému Ježíši v Posledním pokušení Krista z roku 1988. Oba filmy mají jistou spojitost: Pier Paolo Pasolini, kterého Dafoe s nasazením ztvárnil na plátně, totiž v roce 1964 režíroval jeden z významných „kristovských“ titulů světové kinematografie – Evangelium sv. Matouše. Právě na Pasoliniho pojetí Ježíše pak navázal Martin Scorsese v Posledním pokušení, jehož projekci nabídl MFF Karlovy Vary svým návštěvníkům v Letním kině.
Film Pasolini uvedl Dafoe na Karlovarském festivalu v sobotu před nabitým Velkým sálem, kde den předtím převzal z rukou rezidenta festivalu Jiříh Bartošky Křišťálový glóbus za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii. Snímek vznikl podle scénáře Maurizia Braucciho, který letos zasedá ve varské hlavní porotě. Jeho režisérem je hercův krajan Abel Ferrara - kontroverzní filmař, který je v Římě sousedem amerického herce. Ten žije v Itálii (do Karlových Varů ostatně přicestoval se svou manželkou, italskou herečkou a režisérkou Giadou Colagrande).
Willem Dafoe s o čtyři roky starším Ferrarou spolupracoval už pětkrát – poprvé v roce 1998, na kyberpunkovém příběhu podle románu Williama Gibsona New Rose Hotel. Herec si pochvalujei, že s uplývajícím časem se na Ferrarových filmech stále víc autorsky podílí. Tvůrčí vztah k herecké práci vychází i z Dafoeova divadelního zázemí. Je to něj ostatně typické, že si role nevybírá kvůli jejich komerčnímu potenciálu - a dokonce ani kvůli možnosti spolupracovat se známými režiséry. Během své kariéry, započaté v roce 1980 konfliktem s autorem westernovém propadáku Nebeská brána, Michaelem Ciminem, ovšem
Willem dafoe pracoval s řadou významných režisérů. Patřili mezi ně Martin Scorsese, David Lynch či Lars von Trier. Na spolupráci s dánským režisérským skandalistou na filmu Antikrist došla řeč i na tiskové konferenci, kde Dafoe hýřil dobrou náladou. Nezapomněl pochválit ani atmosféru na karlovarském festivalu, který pozvané celebrity pravidelně překvapuje vstřícností a neokázalostí.
V blockbustrech jen výjimečně
Hvězda, která 22. července oslaví jednašedesát let, se novinářům svěřila se svou zálibou v nezávislých snímcích s menším rozpočtem. Willem Dafoe přijímá jen výjimečně role v hollywoodských blockbustrech. Takovou byl padouch Green Goblin z comicsového dobrodružství Spider-Man.
„Čím víc film stojí, tím víc je v něm všechno pod kontrolou. Podobu snímku určuje jeho rozpočet,“ vysvětluje Dafoe. „Velké hollywoodské filmy pomáhají divákům zapomenout na realitu, ale mně víc zajímají nízkorozpočtové projekty, které diváka znepokojují, zpochybňují.“
