Ačkoli ekonomové jako přes kopírák tvrdí, že výsledky víkendových voleb zajímají věřitele Česka zhruba stejně jako třeba večerní program Šlágr TV, při pohledu na erektivní křivky úroků ze státního dluhu se to tak úplně nezdá. Kdyby si stát půjčil na deset let ještě v pátek ráno, účtovali by mu dluhopisoví investoři roční úrok 1,45 procenta. Včera už žádali 1,68 procenta. To znamená z každé půjčené miliardy 2,3 milionu korun na úrocích navíc.
Buďto investoři do českých státních dluhopisů přes víkend místo sledování voleb studovali základní ekonomické poučky, znova ve svých myslích přežvykovali obstarožní rozhovory s radními ČNB, či jim možná dosud neharmonická mozaika české ekonomiky teprve tento víkend zázračně zapadla do sebe jako kostky dříve populárního tetrisu. Anebo prostě četli noviny.
Čeští statistici publikovali dvě pozoruhodné zprávy. Tak zaprvé optimismus podnikatelů vzrostl. Objednávek je prý dost a produkce může růst. Kdo to dílo navíc při stavu českého trhu práce udělá a za kolik, zřejmě jako problém nevidí. A zadruhé spotřebitelské nálady naopak chladnou. A to lidé dostali po létech konečně pořádně přidáno. Inu, ti věřitelé shora zřejmě skutečně neřeší triviální problém.
Češi se prý vždycky rádi podělí o citlivé drby ze svých firem. Podle rozvědky prý ideálně v situacích, když jdou na drink s ruským Ivanem. Vodka asi příliš rozvazuje jazyk.
