Nejčastější interpretace voleb je, že letos vyhrály antisystémové strany a liberální demokraté byli poraženi. Což si lze vyložit i tak, že byl silně narušen sociální smír. Mnoho občanů je ve svých životech frustrováno a politici to nedokázali vyčíst a pracovat s tím.
Objektivně vzato se přitom zemi daří velice dobře: ekonomika roste, nezaměstnanost je nízká a bezpečnost naopak vysoká. Jenže: čeští politici jsou tradičně velmi dobří v sýčkování. Během finanční krize byl jistý folklor strašit Čechy tím, že dopadneme jako v Řecku. To, že realita byla úplně opačná, že tuzemský bankovní systém byl nejstabilnější v Evropě a zadlužení státu nízké, pochopitelně nikdo neříkal.
Podobné je to s uprchlickou krizí. Její reálné dopady znají čeští občané tak maximálně z internetu. Přesto se nešťastníci prchající před válkou a chudobou dokázali stát politickým tématem číslo jedna po několik let. Češi jsou opět v závětří, ale vystrašeni k smrti. Politici, i ti z tradičních stran, si rádi hrají s negativními událostmi kvůli politickým bodům. Hráli si ale s ohněm.
Politice dneška vládne víc marketing než ideje. Nikdo ale nedokáže lidem říci pozitivní story. Že se tady nemají špatně. Máme malé výplaty, ale zadarmo zdravotnictví a školství a je tu levno a bezpečno. Češi se necítí spokojení. Proto není divu, že volby vyhrála Akce nespokojených občanů.
